Za podmořskou sopkou do Jinonic
Před necelými pěti sty miliony let – ve starších prvohorách, bylo pražské území již podruhé zalito mořem. V období siluru (geologický útvar pojmenovaný podle keltského kmene Silurů z jižního Walesu) se na několika místech začalo moře otřásat a vařit v důsledku erupcí vulkánů doprovázených výlevy magmatu a sopečných vyvrženin, z hladiny stoupala oblaka páry a popela. Některé z podmořských sopek postupně dosáhly až k hladině, či vytvořily ostrovy. Jedno z vulkanických center, jež výrazně ovlivnilo silurský sedimentační prostor, se nacházelo v místech mezi dnešními Butovicemi a Novou Vsí v Praze 5. Pozůstatky činnosti vulkánu jsou dobře pozorovatelné severně od Butovického hradiště podél ulice Novoveská při levém břehu Prokopského potoka, kde vystupuje nápadný hřbet tmavě zbarvených hornin označovaný jako Hemrovy skály – součást přírodní rezervace Prokopské údolí (v současnosti v katastru Jinonic). Přímé pozorování vulkanických projevů umožňuje pouze jižní nezalesněný svah bývalé sopky v odkryvu dlouhém přes 200 metrů.
Vývojem a formami zdejších pozůstatků podmořského vulkanizmu se podrobněji zabývali geologové L. Sitenský a J. Kříž. Z jejich poznatků vyplývá, že vzniku sopky předcházelo vytvoření několik kilometrů dlouhé trhliny v mořském dně ve směru přibližně VSV- -ZJZ, kterou prostupovaly žhavé lávy a pyroklastika ze zemského nitra. Sopka vznikala během čtyř hlavních rychle se opakujících erupcí. Činnost vulkánu pravděpodobně trvala nejméně jeden měsíc a celkové množství vyvrženin dosahovalo objemu asi jeden krychlový kilometr. Při popisu sopky bývá poukazováno na podobnost s recentním ostrovem Surtsey, který se vytvořil při vulkanických erupcích mezi lety 1963 a 1967 asi 30 km od jižního břehu Islandu.
Hemrovy skály, součást tzv. novoveského vulkanického centra, jsou budovány jednak vlastními nazelenalými bazaltovými lávami (diabasy), jednak zpevněnými polohami pyroklastik – popelů (tufů) a strusek s obsahem sopečných pum. V důsledku náhlého ochlazení žhavého magmatu mořskou vodou zde místy vznikly bochníkovité útvary označované jako polštářové lávy a rozpukané lávové brekcie. Lávové polštáře se nejlépe zachovaly na západní straně vrcholové partie Hemrových skal. Vnitřní stavbu velmi rychle zchlazené, zpěněné a rozpukané lávy lze dobře pozorovat poblíž mostku na protějším břehu Prokopského potoka v drobném opuštěném lomu na východním konci skály Ostruha.
Při sopečné činnosti došlo k rozrušení vápnitých hornin usazených na mořském dně a jejich utržené kry a bloky se staly součástí lávových proudů. Pozorný návštěvník zde může na mnoha místech pozorovat hojné útržky (xenolity) těchto tepelně přeměněných sedimentů, které se od okolní lávy liší barvou i strukturou. V lesíku při JZ úpatí skal v nich byly nalezeny zkameněliny trilobitů či graptolitů. Kromě polštářových láv, xenolitů a sopečných pum lze sledovat i další projevy erupcí. V některých částech lávových proudů jsou kupř. patrné dutinky po unikajících plynech, na jiných místech výchozu se projevuje typický kulovitý rozpad hornin, při kterém se vytvořily útvary připomínající velká poupata růží. Hemrovy skály spolu s Ostruhou představují instruktivní geologické výchozy dokumentující rozmanitost projevů silurského podmořského vulkanismu. Právem jsou některými přírodovědci považovány za jedny z nejreprezentativnějších a nejhezčích na světě.
Na jižním nezalesněném svahu Hemrových skal se vytvořil zcela specifický biotop charakteru pustinné skalní stepi. Takto extrémní stanoviště jsou schopna kolonizovat jen omezená množství druhů rostlin, hub a živočichů, vícero z nich však může náležet k cenným a zvláště chráněným organismům. Ze vzácnějších druhů stepní vegetace na naší lokalitě roste např. koniklec luční, kavyl vláskovitý, lomikámen trojprstý, bělozářka liliovitá, česnek tuhý ad. V jarních měsících se v některých letech poměrně hojně vyskytuje vzácná a dekorativní houba hvězdovka Pouzarova. Ta byla dlouhou dobu považována za ryze český endemit, tj. organizmus, který je rozšířen jen v určitém omezeném území a jinde se nevyskytuje. Později však došlo k potvrzení jejího výskytu např. ve Španělsku, Rusku či Mexiku.
Na sešlapané partie skal je vázán i drobný teplomilný plž suchomilka rýhovaná, který se patrně jinde v České republice již nevyskytuje. V letošním červnu se podařilo na vyhřátých skalních výchozech spatřit i několik exemplářů užovky obojkové.
Hemrovy skály spolu s Ostruhou představují fenomén zahrnující velmi zajímavé prvky živé i neživé přírody. Lokalita může poskytnout opravdovému zájemci příležitost k jejich pozorování a dokumentování. Tedy pokud se jeho kroky nezkříží se skupinou bikerů, kteří zdolávají náročný přírodní trail přes chráněnou přírodní památku. Návštěvu sopky můžeme spojit s prohlídkou Veselé zdi u včelaře Baubína (K Nové Vsi 4/380), s netradiční výzdobou zdiva i informacemi o prvních osadnících Nové Vsi a osudu zahrádkářské osady Pod Majerovic.