Tabáček není hračka
Jeden můj kolega, pneumolog, nedávno napsal moc hezký článek jako reakci na písničku Tabáček od skupiny Chinaski, která se mi jinak docela líbí. Píše v něm, že je dobře, že se v písničce zpívá „...čekám konec, zatím nic nebolí...“ Správně upozorňuje, že ono to také bolet ještě nějakou dobu nebude. To je totiž na plicní rakovině nejzáludnější. Plíce nemají senzitivní inervaci, a tak až do pozdních stádií nebolí. Konec je ale stejně dosti nepříjemný – z plic vykrvácíte, zemřete na metastázy do mozku, nebo se prostě udusíte – je ještě pár dalších možností, ale žádná z nich není příjemná.
Jsem přesvědčen, že kouření dospělého je jeho svobodnou volbou. Ale jak je tomu u dětí? Nemohu se jen tak smířit s realitou, že nejen v Praze, ale v celé naší zemi kouří stále více dětí. Vadí mi, že od sametové revoluce neproběhla jediná zákonná úprava zajišťující efektivní ochranu dětí před tabákem. Děti v České republice totiž kouří legálně. Zakázán je pouze prodej tabákových výrobků osobám mladším 18 let, užívání této drogy nezletilými je však paradoxně legální.
Přečtete-li si několik následujících statistik, řeknete, že to snad není ani možné. Posuďte sami a věřte, že ta čísla jsou pravdivá. Denně začne ve světě kouřit 80 000 až 100 000 dětí. Každý den si u nás cigaretu zapaluje 35 procent teenagerů ve věku od 15 do 18 let. Každý desátý chlapec ve věku 16 let vykouří více než deset cigaret denně, podobně kouří 6 procent dívek. V Praze a dalších velkých městech kouří polovina dětí ve věku mezi 12. a 14. rokem. Každé třetí nádorové onemocnění u kuřáků i nekuřáků je způsobeno tabákovými výrobky. Plicní karcinom je v naší zemi nejčastějším fatálním nádorovým onemocněním a každý dvanáctý muž v ČR na toto onemocnění umírá. Přes 85% nových kuřáků jsou děti. 
V čem lze spatřovat hlavní příčinu obliby kouření u dětí? Kouření jako nemoc je označována většinou jako takzvaný vizuální infekt. Jedná se o snahu napodobení výrazného vzoru. Prvotním vzorem je pak rodina, kde rodič jako vzor je mimořádně významným faktorem. Druhým hlavním „reklamním nosičem“ v tomto ohledu je pak filmová a televizní produkce. V celovečerních filmech téměř nenajdeme snímek, který by nepodbízel cigaretu jako partnera. Za fatální pak pokládám vliv aktuálních reality show, mající všechny předpoklady formovat životní postoje a názory adolescentní populace, která je nejnáchylnější v následování vzorů. Povalující se aktéři masivně kouřící v ložnici a kdekoli to jde, cigareta jako odměna za dobře vykonanou činnost a naopak, to je hrůzná ukázka masivní mediální podpory kuřáctví v naší zemi.
Je nesporné, že v České republice chybí politické řešení problému dětského kuřáctví. Podle mnoha odborných prací by však rychlému ukončení pandemie kuřáctví u dětí významně pomohly pravidelně podávané informace médii. Chybí preventivní zákon, který by stanovil uveřejňování povinných informací veřejnoprávními médii, omezil legalitu kouření dětí, dostatečně reguloval kouření ve veřejných prostorách a jasně určil, kde tabákové výrobky prodávat. Prevence na všech úrovních – na úrovni rodiny, školy, obce i státu – je totiž tou nejlepší cestou k ochraně dětí a mládeže před škodlivými vlivy kouření.