Pejskaři kontra nepejskaři
Pejskaři kontra nepejskaři
Pohyb psů na veřejných prostranstvích je častým tématem čtenářské korespondence. Eva Němejcová se ve svém dopise zamýšlí nad tím, odkud pramení nevraživost mezi chovateli psů a těmi, kdo psa nemají. Pisatelka konstatuje, že prvotní nedorozumění spočívá už v samotném přístupu ke psům. Ten, kdo psa nikdy neměl, často nechápe, jak může být pes pro někoho tak důležitý. Vedle lidí, kteří psa sami nemají, ale psi jim nevadí, stojí lidé, kteří vůči psům pociťují strach nebo zášť. Kde se bere tato zášť?
„Jako jeden z důvodů, který se možná mnohým pejskařům nebude líbit, leč zmínit se o něm musím, je skutečnost, že pejskaři často bývají trochu sobečtí. Např. majitel slušně vychovaného a dobře vycvičeného psa je zvyklý chodit se psem většinou tzv. na volno. ‚A proč ne? Když pes poslouchá a nikoho neohrožuje,‘ řekl by jistě pejskař. Vžijme se ovšem např. do role maminky, jdoucí s malým dítětem parkem, proti které najednou běží člověk s velkým psem bez vodítka a košíku. Ona nemůže předem vědět, co je to za psa, zda je vychovaný či ne, jakou má povahu.“
Základní problém pisatelka vidí ve špatné komunikaci mezi lidmi, poukazuje ale také na nedostatečnou legislativu. Celý dopis si můžete přečíst na www.praha13.cz v rubrice Co se nevešlo.