Poděkování za krásný a nečekaný dárek
Poděkování za krásný a nečekaný dárek
Poslední sobotu před Vánoci při návratu z nákupu dárků jsem v metru s hrůzou zjistila, že nemám kabelku. Po prvním šoku oznamuji situaci příjemné dozorčí ve stanici metra Lužiny. Té patří první velký dík. I když mi nedává prakticky žádnou naději, předává informaci všem stanicím na trase metra. Pospíchám domů, ještě že mám klíče, blokuji kreditní kartu a rekapituluji škody: peníze, občanku, zdravotní průkazku... Pár dní do Vánoc zřejmě prochodím po úřadech.
Najednou zvoní telefon, jen pomalu začínám vnímat smysl slov: „Našla se na stanici metra Anděl? To vám hrozně děkuju...“ I v době, nad níž většina z nás vynesla svůj ortel, se našel poctivec, který mojí kabelku nejen nevybral, nenechal svému osudu, ale namáhal se odevzdat ji dozorčímu metra, který si z peněženky vzal jen mé telefonní číslo a zavolal mi tuhle nádherně šokující zprávu! Jemu náleží druhý velký dík.
Nechyběl ani desetník. Jediné, co mi chybělo, byl kontakt na nálezce. Prý to byly „nějaký mladý holky...“ Holky moje zlatý, moc bych si přála, abyste si tenhle příspěvek přečetly, vám patří můj třetí a největší dík, daly jste mi krásný dárek k Vánocům. A ať už přede mnou nikdo neříká, jak jsou ti dnešní mladí zlí, nevychovaní a cyničtí. Můj příběh svědčí o opaku a o tom, že to s námi určitě není tak špatné, jak to někdy vypadá podle televizních zpráv. Moc děkuji těm, kteří mi vrátili můj majetek i víru v dobré lidi.