Jak reagovat na vysvědčení
„ ...Nepůjdu dnes domů, už vůbec nikdy nepůjdu domů. Nevím, kam půjdu. Ale musím našim nechat podepsat vysvědčení a mám strach. Strejda mě zbije, vždycky to tak je. Musím si sama přinést vařečku a on mě zbije. Pak si mě zase nevšímá a máma ho nechá. Nechci už, aby mě bil. Nemají mě rádi. Už tam nepůjdu ... “
Takové věty, strach a nejistota zaznívají na linkách bezpečí v lednu a v červnu, ve dny, kdy děti nosívají domů vysvědčení. Vůbec to nemusí být tak dramatický příběh jako ve výše zmíněném textu. Děti mohou mít obavy, jestli při neúspěchu ve škole mají právo, aby je někdo měl rád. Láska k dětem by neměla být podmíněná výkonem. Samozřejmě, že pochvala i ocenění je na místě, ale při neúspěchu by měla přijít opora a pomoc. Za 4 nebo dokonce 5 na vysvědčení dítě nepochválíme, ale rozumný rodič pomůže, poradí, zajistí další osobu, se kterou se potomek může danou látku doučit. Kromě toho, je to i jeho vizitka. O tom, že je nějaký prospěchový problém, se mohl dozvědět dříve než až na vysvědčení. Jak řešit špatný prospěch nebo chování - vždy je na místě vzájemná písemná dohoda, kterou vytváří dítě s rodičem.
Měla by obsahovat dlouhodobé cíle – např. podmínky, pravidla a odměny (a neodměny, tj. ztrátu možnosti lákavých odměn, nikoli tresty) na dalšího půl roku do dalšího vysvědčení, ale především kratší termíny - nejlépe po týdnech. Hodnocení by mělo být pravidelné a společné (i dítě by mělo mít možnost se vyjádřit, zda má pocit, že se mu už více daří).Můžeme vše doplnit i spoluprácí s daným učitelem, aby i on mohl dát svoji zpětnou vazbu, zda vidí postupné zlepšení. Můžeme se obrátit i na zkušeného rodinného nebo pedagogického psychologa. Pracujeme na problému společně – nenecháváme zátěž jen na dítěti. Když je moc velká a neví si s tím rady, většinou to přestane řešit úplně. Ale problémem může být i druhý extrém – pokud vychováváme dítě k tomu, že ocenění přichází jen za dokonalé výsledky, vychováváme perfekcionistu, který ve svém životě s potřebou dosahovat nadhraničních cílů může mít velké obtíže, protože bez dokonalých výsledků se nemá rád. Navíc může svým úspěchem vybočovat tak moc, že ztrácí kontakt s vrstevníky, kamarády a může se dostat do sociální izolace.
Celoživotní trauma si mohou děti odnášet i z porovnávání výsledků mezi jednotlivými sourozenci. Mějme naše děti rádi takové, jaké jsou. My sami je známe nejlépe a nejen čísla na vysvědčení vypovídají o tom, jací z nich rostou lidé.
Přeji hodně pohody a klidu do všech rodin, kam na konci ledna děti přinesly svá písemná školní hodnocení.