Potkal jsem anděla
Unavený z končícího roku jsem konečně byl 22. 12. koupit stromeček. Když jsem za tmy dorazil utahaný domů, stromeček dal do kbelíku s vodou, někdo zazvonil. Trochu jsem mručel, kdo to k nám takto večer ještě přichází. Ale byla to hodná paní, která nalezla mou peněženku s mnoha doklady a dost penězi. Nalezla ji na parkovišti před obchodním domem, kde jsem ji vytrousil při nakládání stromečku. Rozhodla se, že mi ji doveze až domů. Nestačil jsem jí ani pořádně poděkovat a ona neznámá s přáním hezkých Vánoc a milým úsměvem zase odjela dělat „anděla“ jinam. Od té doby chvílemi dumám, jak bych potěšil já ji. Jak bych se třeba malinko podílel na té nabalující se radostné kouli, kterou mně přikoulela až pod nos. Zatím jsem se rozhodl pro dvě věci. Že zdvojnásobím částku, která byla v peněžence a věnuji ji o.p.s. Pohoda, která provozuje v Praze 13 kupříkladu chráněné bydlení pro mentálně postižené, a za druhé, že vám dám vědět, že kolem nás jsou pořád „andělé“, kdybyste o tom snad někdy pochybovali.