Jak se daří kultuře ve Mlejně
Kulturní dům Mlejn na podzim oslavil desetileté výročí v nové budově. Při této příležitosti jsme pro vás připravili rozhovor s jeho ředitelkou paní Dagmar Bednárikovou nejen o historii kulturního domu, desetiletém výročí v nové budově, které nemohlo být připomenuto s náležitou diváckou účastí, ale také o současnosti, která veškeré aktivity velmi limituje.
Jaká je historie Mlejna jako kulturního centra Prahy 13?
Historie je velmi dlouhá, místo, kterému dnes říkáme Mlejn, se tak nejmenovalo vždycky, několikrát změnilo podobu i označení, byl to například Kulturní dům Prahy 5, ale od roku 2006 jej známe pod označením KD Mlejn. Původní budova prošla v letech 2008–2009 kompletní přestavbou. Ta trvala rok a třičtvrtě. Se starým Mlejnem jsme se museli v podstatě úplně rozloučit. Z technických důvodů ho nemělo cenu opravovat. Byla to velmi netypická budova, loučili jsme se s ní opravdu neradi, mnoho lidí si jistě vzpomíná na její netradiční osmiúhelníkový sál. Nicméně 10. 10. 2010 jsme otevřeli nový kulturní dům. Oslavu desetiletého výročí jsme kvůli pandemickým opatřením museli omezit a o to víc doufáme, že si budeme moci jedenáctý rok v novém připomenout příjemněji.
Jaké byly začátky?
Místo, kde stojí Mlejn, bylo vytipováno v osmdesátých letech Ctiborem Turbou a Karlem Makonjem, jako vhodné místo pro kulturní zařízení na sídlišti. Od začátku se předpokládalo, že se program zaměří především na alternativní kulturní proudy jak v divadle, tak ve výtvarném umění. To si myslím, že trvá až do dneška, že se podařilo tuto původní linii udržet. Hrála zde alternativní divadla, koncertů tu bylo nepočítaně, určitý čas zde sídlila Konzervatoř Jaroslava Ježka nebo zde byla domovská scéna souboru Buchty a loutky. V době největší slávy znal Mlejn téměř každý umělec v Praze. Tenkrát totiž, mám na mysli především období přelomu 80. – 90. let v Praze moc alternativních scén ani klubů nebylo. Návštěvnost byla velmi vysoká i díky originální dramaturgii. Ze začátku se program tvořil pasivně, tedy že se divákům nabízel program, na kterém nijak neparticipovali, jednoduše diváci přišli a „konzumovali“ to, co bylo připraveno. Postupně se ale začala situace měnit a aktivní účast lidí na kultuře se zvyšuje.
Mlejn v té době byl velmi unikátním místem, jaké momenty byly klíčové?
Všechno za více než 30 let se nedá ani vyjmenovat. Velmi významným projektem byla rocková škola Come To Jam, která byla první a největší hudební školou, zaměřenou na jazz, pop a rock. Založil ji a velmi úspěšně provozoval kytarista Petr Zeman, současný místostarosta Prahy 13. I pan Radim Hladík při svém posledním vystoupení ve Mlejně se ptal, jestli ještě rocková škola funguje. Měla opravdu věhlas a to nejen po Praze. Další a velmi úspěšná aktivita je činnost folklorního souboru Lučinka, což bylo pro mne, když jsem sem před 15 lety přišla, velké překvapení, v jak velkém rozsahu na sídlišti úspěšně funguje folklor. Dnes čítá přes 100 dětí a dospělých, včetně živé kapely. V určitých vlnách vznikaly další kroužky, například taneční nebo divadelní, podle poptávky veřejnosti. Ale co je u nás unikátní? Máme speciální technické vybavení pro vzdušnou akrobacii. Pravděpodobně jsme jediní v České republice, kdo má tyto závěsné body zabudované do stropu přímo pro tento účel. Jinde se užívají stávající konstrukce a trámy, které mají potřebnou nosnost.
Jak k tomu došlo?
V době rekonstrukce budovy již alternativních scén v Praze bylo dostatek, také dopravní dostupnost díky prodlouženému metru na Zličín byla jednodušší a nebyl tedy problém si po Praze za různou kulturou zajet. Proto jsme se rozhodli sál postavit i se speciálním technickým vybavením pro akrobacii, proto jsme hledali nové možnosti atraktivního programu a rozhodli jsme se pro zaměření na nový cirkus, samozřejmě s využitím možností multifunkčního sálu také pro další druhy programů. Nyní, po 10 letech, lze říci, že umíme sál využít mnoha způsoby, ale stále hledáme další možnosti.
Nový cirkus a závěsná akrobacie se tedy stávají standardním sportem?
Nový cirkus je populární disciplína. Dnes máme zapsáno již kolem dvou stovek dětí, které se zde týdně vystřídají a všichni chtějí hlavně „viset“. Zájem nemají jen děti, ve večerních kurzech je zapsáno asi 60 dospělých a máme i seznamy náhradníků, kteří se již do kurzů „nevešli“.
Jak je to s klasickými koncerty, tedy jak to bylo ještě před rokem, kdy kultura nebyla omezená?
Hudební produkce se v posledních letech velmi proměnila a to z jednoho zásadního důvodu. Populární kapely v Praze většinou odehrají jeden až dva velké koncerty za rok, v O2 aréně, nebo ve Foru Karlín a zbytek roku jezdí do regionů. Pokud bychom je chtěli nasmlouvat, bude lístek stát 1500 korun a velmi obtížně budeme hledat termíny. Každopádně Mlejn zůstává věrný například PORTĚ, každoročně se tu pořádá pražská a středočeská porta, kam tradičně míří mnoho skvělých muzikantů a skupin. Vzpomínky na doby, kdy tu byly dva i tři koncerty týdně, jsou věřím pro mnoho lidí velmi příjemné, ale musíme tyto přijmout jako fakt. Pravidelné koncerty Karla Plíhala, Asonance a Roberta Křesťana měly vždy skvělou atmosféru a věříme, že budou pokračovat. Možná se po všech dnešních zkušenostech vrátí vlna, kdy se budou pořádat menší klubové akce a pokud ano, velmi se těším, že se koncerty do Mlejna vrátí ve větší míře. Plánujeme také šansony i něco málo z klasiky.
Divadelní představení a nový cirkus, co ještě lze na programu najít?
Alternativní divadlo doplněné klasickou činohrou, specifická scéna umožňuje i taneční vystoupení a pohybové divadlo. Spolupracujeme s několika katedrami Hudební akademie múzických umění, kromě pohybových a tanečních představení uvedeme i operu za příznivé vstupné. Studenti mohou svá představení částečně připravovat i v našich sálech v čase, kdy by jinak zely prázdnotou. Divadelníci u nás tedy nejen zkouší, ale samozřejmě také pravidelně vystupují.
Loňský rok byl pro kulturu náročný, podařilo se zorganizovat nějakou větší akci?
V loňském roce se nám v září podařilo zorganizovat 9. ročník ženského akrobatického festivalu Fun Fatale s mezinárodní účastí, sice za komplikovaných podmínek, protože v různých částech světa platila jiná opatření. Nebylo jednoduché zajistit letenky a dopravit do Prahy například akrobatku z Panamy, ale vše se nakonec povedlo. Snad se nám tedy tento festival nového cirkusu podaří udržet. Jubilejní 10. ročník chystáme na květen 2021. Unikátní je v tom, že v programu vystupují pouze ženy a dívky, samozřejmě za mužské podpory v zázemí i v hledišti. Velikost sálu, na kterou si někteří stěžují jako na nedostatečnou, považujeme naopak za výhodu. Diváci mají k umělcům blíž, po představeních většinou následují diskuse s aktéry a nabízí tak osobnější a komornější atmosféru, proti velkým scénám, kdy divák vystupující z velké dálky téměř nevidí.
Covidová opatření a on-line svět se teď týká nás všech, jak to probíhá u vás?
První vlnu jsme z velké části strávili šitím roušek, jako ostatně většina divadel a kulturních organizací, dobrovolníci nosili materiál, půjčili jsme si šicí stroje a střídali se tu pravidelně 3–4 lidi a roušky jsme poskytovali zdarma jednak místním obyvatelům, ale také domovu seniorů nebo zdravotníkům záchranné služby. Od podzimu je situace jiná, přizpůsobili jsme prostory, šatny, hygienické zázemí i recepci požadavkům jednotlivých opatření a rozdělili kurzy do menších skupin, abychom byli připraveni na každou variantu „PSA“. Jakmile budou povoleny menší skupinky, můžeme kurzy opět zahájit a moc se na to všichni těšíme. Lektoři kurzů, kde to bylo možné, fungovali on-line. Koordinátoři kurzů a lektoři vytvořili také velmi inspirativní adventní kalendář on-line, kde každý den zveřejňovali na sociálních sítích nový nápad či úkol. Bylo možné si zacvičit, naučit se koledu nebo zkusit karaoke s doprovodem bicích, což nebylo vůbec jednoduché. Na závěr potom vytvořili společný videoklip v našem nahrávacím studiu. Vzhledem k tomu, že nejsme divadlo, ale zveme umělce a jejich představení k nám, nepřesouváme běžný program do světa on-line, ale podle možnosti spolupracujeme se soubory, které nemají vlastní scénu. Ti mohou od nás vysílat svůj program. Na podzim jsme se s vlastním komponovaným programem zapojili do on-line Noci divadel, což pro nás byla náročná, ale velmi zajímavá zkušenost. O Vánocích jsme připravili zcela novou podobu Rybovy mše, kde v novém aranžmá deset špičkových umělců zastoupilo i obvyklé sbory a v tradičním termínu 25. prosince mohli diváci díky podpoře Prahy 13 sledovat přenos ze stodůleckého kostela Sv. Jakuba Staršího alespoň on-line.
Můžeme se v letošním roce těšit na nějaké novinky?
Chystáme novinky, právě teď s kolegy připravujeme nové akce pro menší počty účastníků, workshopy, například maskérský, výtvarný, tvořivé dílny zaměřené na recyklaci různých materiálů apod. Také akrobaté stále pracují, jinak ani nemohou, protože by po skončení pandemie nebyli schopni svou práci vykonávat. Připravujeme podcastový kanál. Věřím, že na jaře už budeme moci některá představení organizovat alespoň venku, jako se nám to povedlo v září nebo i v prosinci, kdy jsme uspořádali Mikulášskou nadílku formou audiowalku, tedy procházky kolem naší budovy spojené s poslechem audiokomentáře pomocí sluchátek a na konci samozřejmě čekal na děti Mikuláš. Počet zájemců o tento program vysoce převyšoval naše možnosti a chtěli bychom ho opakovat i v následujících letech.
Oblíbené příměstské tábory pro děti budou?
To je otázka, kterou právě teď také řešíme. Každoroční cirkusové tábory pro děti jsou velmi žádané, pořádáme je již 12 let, z původního jednoho týdenního běhu jsme už na třech. Již před Vánoci k nám přišly první dotazy k zápisům. Připravujeme dvě varianty pro různý počet účastníků a věříme, že tři nebo čtyři běhy o prázdninách proběhnou.
Výhledy kultury ve Mlejně na rok 2021
Z pohledu opatření se pohybujeme ve složité situaci. Na naše činnosti se vztahují tři sféry opatření – pro školní a vzdělávací činnosti, pro sport a pro kulturu. Musím říct, že někdy je opravdu těžké všechna zkombinovat v rámci provozu celého zařízení. Finanční ztráty jsou samozřejmě velmi velké, polovinu našich vlastních příjmů obvykle máme z kurzů a polovinu ze vstupného, v minulém roce vstupné kleslo asi o 80 % a kurzovné o 40 %. Jednotlivé lekce se snažíme reorganizovat tak, aby o ně nikdo nepřišel, lektoři jsou v tomto směru velmi aktivní a neuvěřitelně šikovní. Zájem o on-line výuku značně klesl a myslím, že se tomu nelze divit, protože všichni jsme už přetíženi prací u monitorů. Jednotlivé programy stále posouváme, případně rušíme bez náhrady. Každopádně si přejeme, aby se situace zklidnila a v bezpečných mantinelech se budeme s aktivitami přizpůsobovat možnostem. Jsme připraveni na alternativní řešení programů pro malé skupinky a všechny informace pravidelně aktualizujeme na webu i facebooku. Zastupitelstvo Městské části Praha 13 podpořilo naši činnost i pro rok 2021. Pokud budeme mít možnost čerpat kompenzace ze státních zdrojů, naše činnost nebude fatálně ohrožena. Raději bychom si ale svůj podíl financování zajistili sami svou vlastní prací. Závěrem bych ještě chtěla připomenout, že v čase, kdy to bude zase možné, uvítáme občanské kulturní a komunitní aktivity. Je možné se na nás obrátit, a pokud to bude v našich možnostech, rádi poskytneme zázemí pro setkávání i dalším, stejně jako ho dosud poskytujeme místním maminkám s dětmi, seniorům nebo skupinám národnostních menšin.