Zlomené srdce
„Paní doktorko, rozešla jsem se s partnerem po sedmi letech, protože byl pořád na mejdanech, hodně pil a užíval drogy. Já už jsem chtěla rodinu a dospělý přístup k životu. On mi ale stále volá, píše, snaží se mě potkávat, hledá si různé záminky. Už jsem z toho zoufalá. Vím určitě, že se do vztahu vracet nechci. On mi to takhle jen ztěžuje a sám sebe ponižuje v mých očích.“
„Přítelkyně se se mnou rozešla. Po měsíci jsem jí navrhl společný oběd. Chtěl bych s ní zůstat alespoň kamarád. Hezky jsme se bavili. Já jsem doufal. Potom mi bylo doma ale zase mnohem hůř. Pořád na ni myslím. Pořád ji sleduju na sociálních sítích. Je tam rozesmátá, žije určitě spokojeně dál a já se trápím a trpím.“
Na bolest z rozchodu se připravit nedá. Kdo miloval, toho konec vztahu prostě bolí. Rozchodová situace je velmi náročná pro oba zúčastněné
ten, který se rozchází, musí převzít zodpovědnost za rozhodnutí o ukončení vztahu. Ten, se kterým se partner rozešel, má pocit, že bylo rozhodnuto bez něho, že nemůže nic dělat. Obě situace jsou velmi náročné, oba partnery to bolí. Fyziologicky skutečně bolí srdce, propláčeme hektolitry slz, nemůžeme spát, nemůžeme jíst….
Co s tím, abychom se nezbláznili?
Především je dobré se připravit na to, že to není situace, která přejde za pár dní. Nepřejde. Dokonce se uvádí, že emoční vyrovnání se s rozchodem trvá zhruba polovinu času, jak dlouho vztah trval!!! Doslova to neznamená, že po dvacetiletém manželství budete
dalších deset let opuštěně trpět. Ale emočně to bude bolet.
Jak nejlépe se s danou situací vyrovnat?
Je moudré dopřát si týden „karantéry“. Je to stav šoku, kdy se nedá dělat nic, a většinou je to čas, kdy je situace nejhorší. Moudré je odpočítávat jednotlivé dny a nedělat závažná rozhodnutí. Po prvních sedmi dnech by se situace mohla malinko začít zlepšovat (když se sami nevrátíme vyvolaným setkáním s ex zase na začátek)…
Začnou probíhat jednotlivé porozchodové fáze:
1. šok, popření – vůbec nevíme, jak budeme bez druhého žít
2. smutek, pláč, zoufalství – cítíme se nezajímaví, nejhorší, oškliví, k ničemu
3. vztek, zloba na druhého, co nám to udělal – jak to, že nás nechtěl, prevít jeden!
4. touha, sebelítost, snaha o návrat – záminky k setkávání se s ex, k dovlíkání si všeho, k předání věcí, doprošování, noční smsky…
5. smíření se situací
Co pomáhá po počátečním šoku?
Po prvních nejkrizovějších dnech, kdy nejde dělat kromě pláče nic, nejvíc pomáhá mechanické zabavení. Sport, manuální práce, pomoc někomu jinému, jakákoli činnost s kamarády. Požádejte, ať vás vezmou s sebou na tu činnost, která je zrovna čeká, i kdyby to bylo okopávání zahrádky u babičky na chatě. Zabavení se odvede naše myšlenky jiným směrem. Pozor na přepínání fyzických sil – psychicky jsme zranění, je třeba něco dělat, ale nepřehánět to.
Co nedělat, co situaci opravdu nezlepší:
- další setkávání se s ex záminky k setkání. Vyhledávání míst, kde se můžeme potkat. Marné naděje. Oživování bolavé rány. Expartnerovy věci je moudré odstranit z dosahu, aby nám jej v bolavém období nepřipomínaly. Není třeba vyhazovat, ale dát dočasně pryč z očí. Kamarádské setkávání s ex je možné, až to opravdu přebolí - nejdříve tak za rok… do té doby jeden z dvojice stále doufá.
- doprošování, snižování vlastní hodnoty, ponižování sama sebe
- alkohol – násobí aktuální emoce, tedy aktuálně smutek. Jsme schopni potom psát smsky, které bychom za střízliva už nepsali.
- nenahrazovat expartnera ihned dalším vztahem
Máme společné děti?
Mysleme na to, že pro ně to může být náročnější než pro nás. Nerozumí situaci. Děti mohou mít tendenci samy sebe obviňovat. Vysvětleme jim, že náš rozchod není jejich vina!!! A pokusme se jim dopřát oba rodiče, mají na ně právo. Mají právo mít oba stejně rádi! Proto jak jen to půjde, pokusme se zdržet se komentářů, jak špatný ten druhý je.
Máme společné kamarády?
Další komplikovaná záležitost. Pro nikoho není vhodné společné setkávání. Kamarádi ale nebudou kvůli nám slavit třeba Silvestra nebo narozeniny nadvakrát. Možná si na společnou akci vyberou jen jednoho z bývalé dvojice a možná i s novým partnerem. To zabolí. Počítejte s tím, že je to jejich právo a že o společnou skupinu přátel možná přijdete. Život tím ale nekončí. Když budete žít dál a časem se stanete stabilní spokojenou bytostí, zase se nové vztahy vytvoří! A možná i lepší. Možná i proto lepší, že pokud se dokážeme z rozchodu poučit a eventuální nedostatky na sobě změnit, i my sami se můžeme stát kvalitnějším člověkem. To by mělo být užitečným výsledkem každého rozchodu. To, že zvládneme danou bolest, nenecháme se složit, zvedneme se ze dna a pokusíme se být lepším člověkem. A neváhejme se v těžké situaci obrátit na odborníka. Provede nás těžkým obdobím, nemusíme na to být sami.
Všem čtenářům časopisu STOP přeju hezké vztahy, a když už to nevyjde, neházejme flintu do života, zase bude fajn :-).