Raichlova ulice
Raichlova ulice
Váleční hrdinové z let 1939–1945 si obvykle žádný deníček nevedli. Pokud bitvu s nacismem přežili, pro mnohé z nich nebyla poslední. Název ulice, věnovaný památce Pravomila Raichla, někdejšího studenta Lesnické školy v Písku a veterána východní fronty, snad osvětlí i jiné zvraty, jména, místa a vteřiny jeho hry se smrtí. S nadějí na vstup do armády zamířil přes Polsko k Rusům, zatčen sovětskými pohraničníky pro špionáž (našli u něj mapu). Následoval sibiřský likvidační lágr Grob 2. Zastřelení za útěk z gulagu překazil jen útok Hitlera na SSSR. Rychlý výcvik u roty npor. Otakara Jaroše v Buzuluku. Krvavé boje o Bílou Cerkev, Kijev, dvě těžká zranění v pekle Dukelského průsmyku. Kratičce Praha s vůní šeříků. Tři vyznamenání Čs. válečným křížem, medaile Za chrabrost. Pak mrazivý únor a další totalita. Dne 11. 5. 1948 si bývalý podporučík vyslechne druhý trest smrti ve vykonstruovaném procesu tzv. mostecké špionážní aféry. Změněno na doživotí. Pankrác, Bory, lágr Vojna, pevnost Leopoldov. V lednu 1952 odvážným prokopem jejích kasemat s pěti přáteli definitivně opouští zamřížovaný svět. Za pomoci jiných statečných prošel do americké zóny v Berlíně, kde působil jako zpravodajský důstojník. Nový domov nalezl v zámořském Portlandu, kde ještě absolvoval univerzitní studium vojenské historie a politologie. Užíval si klid v kruhu rodiny, obklopen oregonskými lesy. Po r. 1990 se často vracel do vlasti. Plukovník Pravomil Raichl, držitel Řádu Bílého lva, rodák z vesničky Skúry u Slaného (nar. 31. 1. 1921) a čestný občan hl. m. Prahy se dočkal morální i vojenské rehabilitace. Jeho neobyčejný život se uzavřel 25. února 2002 v Plzni.