Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Výprava ke skalám podél Vltavy

Výprava ke skalám podél Vltavy

Na levém břehu Vltavy se rozkládá přibližně 2 kilometry dlouhý skalnatý pás, nazývaný Barrandovské skály. Roku 1982 byla tato oblast prohlášena národní přírodní památkou. Ideálním místem pro zahájení procházky v této lokalitě je tramvajová zastávka Hlubočepy. Odtud stačí projít podchodem pod Barrandovským mostem a ocitáme se na úzkém asfaltovém chodníčku, vhodném jak pro cyklistiku, tak i chůzi. Tato cesta vede pak téměř celou památkou. Za zmínku rozhodně stojí unikátní skalní stěny, část z nich odkryl až odstřel při stavbě zmíněného mostu. Oblast je rovněž bohatá na různé rostliny, jakými jsou například rozchodník bílý nebo bělozářka liliovitá. Význačnou oblastí je Lom u kapličky. Ta zde byla postavena v roce 1742 a původně sloužila jako prachárna. Následně ji dělníci z přilehlého lomu používali jako skladiště, vysvěcena byla teprve v polovině 19. století. Bohužel dnes je objekt zpustlý a zaneřáděný odpadky. Stejný osud potkal také lom s kdysi pověstným plaveckým bazénem z roku 1930 s desetimetrovou skokanskou věží. Dnes je již zcela zarostlý stromy a křovinami. Výlet je pak možné zakončit u železničního mostu, přes který se dá přejít na druhý břeh Vltavy do Braníka.

Na skalním útvaru nad železniční tratí můžete po cestě zahlédnout velkou desku se zlatým nápisem na počest slavného paleontologa Joachima Barranda, který v 19. století celou oblast důkladně prozkoumal a popsal. Joachim Barrande se narodil 11. 8. 1799 v Saugues v jižní Francii. Majetný otec mu zajistil studium na prestižních školách, v Paříži mladý Joachim studoval stavitelství a přírodní vědy. Pod jeho vedením byl například postaven dodnes funkční most přes řeku Loiru. Po Napoleonově pádu přešel roku 1827 na doporučení svých učitelů do královských služeb vládnoucího rodu Bourbonů. Tady pracoval jako vychovatel vnuka panovníka Karla X. – dědice trůnu prince Jindřicha ze Chambourdu. Červnová revoluce v roce 1830 však donutila Bourbony odejít do skotského exilu a usadit se na edinburském hradu. Roku 1832 přijali útočiště v habsburské monarchii, které jim poskytl rakouský císař František I., pobývali na zámku v Buštěhradu a poté na Pražském hradě. Jako vychovatel je Barrande všude doprovázel. Díky svým zájmům se brzy seznámil s Františkem Palackým, poznal zakladatele Českého muzea, hraběte Kašpara Šternberka, a mnoho dalších učenců.

Roku 1833 Bourboni opouštějí Prahu a odcházejí do Vídně, on zde však zůstává. Je pověřen pracemi na pražsko – lánské koňské železnici. Další stavba koněspřežky vedla údolím Berounky k Plzni. Ta však byla pro nedostatek financí ukončena. Odhalila však bohatá naleziště zkamenělin. Od roku 1840 Barrande mapuje území středních Čech, které bylo v prvohorách mořem. Dobré finanční zajištění mu dovolovalo, aby se dalších 50 let svého života věnoval intenzivním průzkumům, vedení podrobných zápisků a vyhledáváním zkamenělin ve stovkách nalezišť. Udržoval čilou korespondenci s většinou tehdejších badatelů, cestoval po Evropě. Jeho hlavním sídlem však zůstávala Praha. Od roku 1846 začal postupně uveřejňovat výsledky svých zkoumání v knihách. Vytvořil encyklopedii o 22 dílech „Silurský systém středních Čech“. Desítky svazků vydal za svého života, 7 vyšlo ještě po jeho smrti. Celkem to bylo 6 000 stránek textu a přes 3 500 podrobných vyobrazení zkamenělin.

V letech 1834 až 1861 byla jeho hospodyní o 4 roky starší maminka malého Jana Nerudy. Budoucí básník a spisovatel s ním trávil dost času také při toulkách po Butovicích, Hlubočepích či Zlíchově. Občas se někde ubytovali i na více dní. Nerudu však paleontologie příliš neoslovila.
Smrt zastihla Barranda v 84 letech ve Frohsdorfu v Dolních Rakousích, osudným se mu stal zápal plic. Ve své závěti odkázal Praze tisíce unikátních zkamenělin, které jsou dodnes k vidění v Národním muzeu, dále svoji knihovnu a zbylé finanční prostředky pro své pokračovatele. Oblast mezi Prahou a Plzní byla na jeho počest nazvána Barrandien. Jeho jméno nese i pražská čtvrť, most přes Vltavu a skály u Chuchle.

Jaroslav Fuglík a Jan Cibulka