Jeremiášova ulice
Jeremiášova ulice
Učitelský rod Jeremiášů pocházel z Chrudimska, ale Otakar, syn Bohuslava a Vilmy Jeremiášových se narodil 17. 10. 1892 za jejich pobytu v jihočeském Písku. Vystudoval tamní reálku a v Praze na konzervatoři si vybral výuku hry na varhany, hudební teorii a skladbu. Pro nedovolené víkendové koncertování s klavírním triem v rodném Písku byl však r. 1909 ze studií vyloučen. Pokračoval tedy soukromě a studium úspěšně dokončil r. 1910 u prof. J. Buriana (violoncello) a komponisty Vítězslava Nováka. Pak vedl hudební školu v Českých Budějovicích.
Roku 1929 přijal post šéfdirigenta symfonického orchestru pražského rozhlasu. V manželství jej provázela mladá Moravanka z Bučovic, sólistka opery ND v Praze Marie Budíková, oblíbená zejména v roli Mařenky v Prodané nevěstě. Otakar tvořil z toho, co každodenní život dával i bral. I ztráta samostatnosti ČSR 1939 našla vzápětí svůj umělecký obraz v jeho kantátě Píseň o rodné zemi. Po válce stál v čele opery Národního divadla. Při plném pracovním nasazení v říjnu 1949 jej postihla mrtvice s ochrnutím nohou. V rekonvalescenci ještě dál spolupracoval se Zlatou kapličkou na dramaturgii několika operních představení. Zemřel 5. 3. 1962.
Z jeho vzpomínek na pražské studentské časy je zřejmé, že dobře znal i naše romantické Prokopské údolí. Právě kolem něj se dnes vine jedna z nejrušnějších výpadovek Třináctky a nese příjmení Otakara Jeremiáše. Památkou na působení v Praze je i skladatelův sochařský portrét z bronzu. Zdobí přístup k prvnímu balkónu v Národním divadle.