Sedm důvodů, proč bychom své děti měli nechat hrát basketbal
Sedm důvodů, proč bychom své děti měli nechat hrát basketbal
Jako otec tří dcer i jako bývalý aktivní basketbalista jsem se opakovaně snažil formulovat důvody, proč by měly naše děti sportovat a pokud je to možné, pak hrát basketbal.
- Nechme své děti něco dokázat. Najde se na světě jen málo takových, kteří by nechtěli v životě něco pozoruhodného dokázat. Každému věku přísluší jiné cíle i sny. U dětí to bývají sny sportovní, ale třeba i umělecké nebo již profesní. Jsem přesvědčen o tom, že ke zdravému vývoji dítěte patří nejen pohybová aktivita, ale i možnost ukázat světu, že něco dokážu. Pokud toho mohu dosáhnout v týmu, ve spolupráci s ostatními a po dlouhé přípravě, pak je to dobrá příprava na budoucí osobní i profesní život, ve kterých přijdou úkoly mnohem náročnější a důležitější. Splnění sportovního cíle pak také vede k vzniku myšlenkové rovnice práce = úspěch.
- Nechme své děti, aby přemýšlely kolektivně. Basketbal je kolektivním sportem. Téměř nikdy nevyhraje mužstvo, které má pouze jednu nebo dvě hvězdy. Naopak v současné době je natolik rychlý a fyzicky náročný, že bez častého střídání a „silné lavičky“ může mužstvo s jednou či dvěma hvězdami sehrát maximálně jeden dobrý poločas a poté fyzicky odpadne. Není tedy možné vychovávat v basketbalu primadony, to nikdy nevede k úspěchu. Naopak znám spoustu basketbalových rozehrávačů, jejichž největší radostí na hřišti bylo přihrát svému spoluhráči do jasné příležitosti. Takový okamžik si hráč často vychutná více, než když dá koš sám. Nezanedbatelné není ani to, že basketbal učí podřizování svých vlastních ambicí na hřišti ve prospěch kolektivu.
- Nechme své děti, aby byly přímočaré. Basketbal je sport, ve kterém vždy vítězí ten, kdo jde přímočaře za svým cílem – dát koš. Hráč-útočník, který se po hřišti potácí ze strany na stranu a nechává se vytlačit svým obráncem k postranním čárám, obvykle žádného cíle v útoku nedosáhne. Basketbal učí nalézt cíl a jít k němu přímočaře a s maximální energií, kterou člověk má.
- Nechme své děti, aby překonávaly samy sebe. Basketbal je nejen o útoku, ale stejně tak i o obraně. Po zvládnutí základních technických návyků je obrana více než z poloviny založena na vůli bránícího hráče nenechat soupeře vstřelit koš. Přitom však pravidla basketbalu jednoznačně zvýhodňují útočníka; hra je přece založena na nebranitelných akcích, které přináší hráčům i divákům radost. Proto musí bránící hráč znovu a znovu překonávat sám sebe a své fyzické slabosti, aby útočníkovi stačil. To bez vůle a velkého odhodlání nejde.
- Nechme své děti, aby hrály chytře. Basketbal je kolektivní hrou, která se v posledních letech, především v americkém pojetí, mění na hru jeden proti jednomu. Přesto poznáte evropské odchovance i v americké soutěži NBA. Hrají totiž chytřeji než Američané. Kromě síly a rychlosti používají mnohem častěji chytrou přihrávku, předvídavost a změnu rytmu hry. I to učí basketbal.
- Nechme vyniknout zlobivé děti. Vrcholový basketbal je hrou osobností. Jen výjimečně naleznete mezi špičkovými basketbalisty hráče, který by i v běžném životě na vás nepůsobil jako osobnost. Tento sport nabízí útočiště často i těm, kteří ve škole působí nepřirozeně hyperaktivně a nejsou schopni přistoupit na pravidla určovaná okolím. To basketbal obvykle změní a nabídne takovému člověku alternativu vyniknutí na sportovním poli.
- Nechme své děti hrát basketbal v blízkosti svého bydliště. V souvislosti s přestěhováním tradičního basketbalového klubu Sparta Praha, dnes Basketbalová Akademie Sparta Praha, do stodůlecké haly v Kuncově ulici se dětem nabízí možnost hrát basketbal v blízkosti svého bydliště. Vzhledem k tomu, že mnoho dětí za sportem dojíždí přes celé město, je tento důvod nezanedbatelný.
Pokud chcete nechat hrát své dítě basketbal ve Stodůlkách, stejně jako já, naleznete více informací na www.basparta.cz.