Co čas už nevrátí – Praha 60. let
Muzeum hlavního města Prahy nabízí ve své hlavní budově Na Poříčí až do 11. října fotografickou výstavu, velmi zajímavou pro laickou i odbornou veřejnost. Snímky Borise Baromykina, veřejnosti dosud neznámého autora, si obsahovou i uměleckou kvalitou se slavnějšími kolegy nezadají. Navazují na to nejlepší z klasické pražské žánrové fotografie. Boris Baromykin se narodil 29. května 1941 v Třebíči, v roce 1964 absolvoval FAMU v oboru kamera u prof. Jana Kališe. Pracoval jako externí kameraman v Československé televizi v Praze a Košicích a koncem šedesátých let jako režisér Zahraničního vysílání Čs. rozhlasu. Od roku 1970 pracoval v Krátkém filmu Praha.
Nejprve jako kameraman Studia Jiřího Trnky (loutkový film), později ve Studiu Bratři v triku, kde působil jako režisér a scenárista animovaných, zejména kreslených filmů. V r. 2001 spolupracoval např. na celovečerním filmu Jana Švankmajera Otesánek. Volnou fotografii i při náročném zaměstnání nikdy neopustil, ale k ucelenější prezentaci své práce se dostal až v důchodovém věku. Věnoval se nejčastěji dokumentární fotografii, populární hudbě a jazzu i portrétům a aktům. Výstavní kolekce černobílých snímků z 60. let dvacátého století, z nichž většina dosud nebyla nikdy publikována, je zaměřena dvěma směry. Jedním je žánrová fotografie z pražských ulic a veřejných prostranství, na nichž autor zachytil podmanivou dobovou atmosféru a neopakovatelné momenty každodennosti, které můžete vnímat doslova jako malé příběhy.
Druhou obsahovou linií jsou fotografie dokumentující společenský a kulturní rozmach populárních divadel Apollo, Rokoko a Semafor, včetně protagonistů a atmosféry jejich představení. Mimořádné jsou pak portréty osobností světového jazzu a popu, které v té době koncertovaly v Praze, např. Duke Ellington, Dizzy Gillespie či Beach Boys. Snímky zachycují situace běžné i výjimečné a mají proto kromě umělecké a dokumentární hodnoty mnohdy i jemný humor. V divácích tak tyto v prchavém okamžiku zachycené obrazy města, vystavené tak dlouho po svém vzniku, vyvolávají pocit omamné nostalgie vlastní nedostupné minulosti.