Nepanikař
„Dobrý den, paní doktorko. Mám opakované obavy o své zdraví. Dlouhé roky neřídím, i když mám ŘP. Bojím se létat letadlem. Nerada chodím do neznámého prostředí. Když mě čeká něco mimořádného, bolí mě žaludek a nemůžu jíst, někdy i zvracím. Praktická lékařka mi udělala různá kontrolní vyšetření a říká, že bych měla jít k psychologovi. Můžete mi pomoci?“
Ano, do mojí ordinace chodí čím dál víc klientů s podobnými potížemi. I úzkost je pro nás důležitá (má ochranný charakter), ale ne už v míře, kdy nám život komplikuje. Většinou takovou situaci naše tělo doprovází zrychlenými fyziologickými procesy – buší nám srdce, potíme se, bolí nás hlava, je nám zle od žaludku, někdo zvrací, někdo má průjem...
Všechny tyhle procesy potřebujeme zklidnit, zpomalit, abychom mohli mít situaci zase sami pod kontrolou. Lidově řečeno „vydýchat“. Zásady dýchání v úzkosti obsahují nižší příjem kyslíku do těla. Není ale správné zadržovat dech nebo dlouze hluboce zpomaleně dýchat (zvýší přísun kyslíku). Pomáhající dechový rytmus má svá pravidla. Nejjednodušeji řečeno, jde o pár běžných nádechů a výdechů s krátkými přestávkami.
Od nepříjemného úzkostného prožívání nám pomůže i odreagování se nějakou nenáročnou mechanickou činností. Je lépe si seznam možných „záchranných činností“ připravit předem, v klidu – mechanický plán. Např. vyjdu ven a obejdu dům, zavolám kamarádovi, napočítám do 100, nakreslím sluníčko atd. Připravené aktivity nám pomůžou překonat nejnáročnější chvilky. Jen je třeba se do nich bez výmluv pustit.
Další důležité pravidlo je nevyhýbání se úzkostné situaci, ale její bezpečné pozvolné trénování. Čím víc se budeme obávané situaci vyhýbat, tím pro nás bude více neznámá, v našich představách nebezpečná. Když ji zkusíme pravidelně s různou vnější pomocí trénovat (v doprovodu blízké osoby, na kratší dobu, každý den trošku…), zvykneme si, budeme ji lépe zvládat.
Zásad a technik pro práci s úzkostí je spousty a každý psycholog rád pomůže náročné období zmírnit. Úzkosti nezmizí, ale naučíme se s nimi žít tak, aby nás tolik neobtěžovaly. Je připraveno i spousta programů, které nám pomohou úzkostnou situaci snáz zvládnout. Např. nová mobilní aplikace Nepanikař – lze ji stáhnout do chytrého telefonu, který míváme kdykoli po ruce. Pro nejtěžší momenty (panická ataka v nejnáročnější fázi trvá max. 10 minut) můžeme jen zvolit na mobilu např. dechové cvičení v situaci úzkosti a jen dodržujeme rytmus, který nám aplikace v telefonu odpočítává. Další je třeba odborný program Létání beze strachu, odborně připravený celým leteckým týmem, informace jsou k dohledání na www.letanibezstrachu.cz. Jde o několikahodinový kurz seznámení s prostředím, postupy, nácviky, získávání dovedností a simulací letu bez vzlétnutí letadla – natrénování letu za snazších podmínek.
Programů a postupů, jak zvládnout úzkosti je spousta. Tak teď už jen s chutí se pustit do toho, aby náš život byl bohatší, pestřejší a nekomplikovali jsme svým nejbližším nebo sami sobě život tím, že nechceme např. na společnou leteckou dovolenou, na výletě na rozhlednu atd.
Věřím, že všichni čtenáři STOPu prožili krásné léto a mají spoustu nových příjemných zážitků.