První dívčí gymnázium ve střední Evropě
Letos uplyne už 129 let od okamžiku, kdy odstartoval první školní rok v pražském gymnáziu Minerva. Bylo 30. září 1890, k našemu údivu rovněž neděle. Jméno nesla škola po krásné římské bohyni moudrosti, ochránkyni vzdělání, umění i řemesel. Renesanční umělci Minervě rádi na ruku vkládali sovu, aby ještě zdůraznili její vysoké IQ. Rakousko–Uherská monarchie o profesně kvalifikované ženy neměla zájem, proto se do dívčího školství prakticky neinvestovalo. Pro dívky z majetných rodin existovaly církevní a klášterní školy, soukromé penzionáty s výukou francouzštiny, hry na klavír, malování a tance. Chudé dívky se učily ve školách „hospodyňských“ vařit, pečovat o domácnost a šít. Minerva byla první dívčí školou poskytující gymnaziální vzdělání v Rakousko– Uhersku a stala se inspirací pro další česká a moravská dívčí gymnázia. U mužské společnosti ale vzrostla nevole vůči „těm kuchařkám, co dezertovaly od plotny k učenosti!“. Za vznikem školy stála s neotřesitelnou vůlí odvážná, umanutá, moderní a systémová Alžběta Pechová, tedy Eliška Krásnohorská. Jejímu úsilí o plnohodnotné středoškolské vzdělání dívek vévodil jediný cíl – dívkám by měly otevřít i brány univerzit. Ale česká intelektuální elita jako Alois Jirásek, majitel Národních listů doktor Julius Grégr či politik František Ladislav Rieger její plán považovali za bláznivý podnik, který do posvěcených společenských poměrů vnese chaos. Ale měla i své podporovatele v čele s Janem Nerudou a především Vojtěchem Náprstkem, kterého poznala v tehdejší líhni emancipačních snah, v Americkém klubu dam v domě u Halánků. Klubu poskytl svou bohatou „americkou“ knihovnu i valnou část bytu. Finančně klub podporoval a mezi známými intelektuály organizoval přednášky. Za projekt se také nadšeně postavila Karolina Světlá. Krásnohorská na to šla ostře a jasně, v tisku zveřejnila provolání „Vzdělanstvu českému“ s výzvou k finanční podpoře projektu a na říšskou radu ve Vídni frontálně zaútočila peticí se skoro pěti tisíci podpisy, aby abiturientky měly stejný přístup k vysokoškolskému studiu jako muži. Když to pak společně v září 1890 s Minervou rozjeli, provázeli je vážné hmotné a existenční starosti. Učit se začínalo ve dvou místnostech přízemí dívčí školy u svatého Vojtěcha v Pštrossově ulici. Do jedné se musela vtěsnat padesát jedna žákyně, druhá byla současně ředitelnou, sborovnou, skladištěm i kanceláří. Krásnohorská měla největší strach z nedostatku zájemkyň o studium. V den zápisu 16. září 1890 se rozhodla, že školu neotevře, pokud nebude studentek aspoň patnáct. Tak ji to psychicky položilo, že se na zápis ani nešla podívat. Navečer se u jejího bytu objevil rozzářený Vojta Náprstek s obrovskou kyticí jedenapadesáti rudých růži – každou za přihlášenou minervistku. Na všechny předměty se podařilo zajistit kvalifikované síly – středoškolské profesory. Nároky byly vysoké. Dívkám, jež nejdřív musely s výborným prospěchem absolvovat čtvrtou třídu měšťanky, byl klasický osmiletý (chlapecký) gymnazijní program zhuštěn do pouhých pěti roků. A protože gymnázium bylo soukromé, absolventky skládaly maturitu na státním, tehdy Akademickém gymnáziu. Z původních jedenapadesáti minervistek dospěla v roce 1895 k maturitě třetina – přesně šestnáct. Některé z nich se na Minervu zapisovaly už s úmyslem studovat dál na universitě. O dva roky později již bylo dívkám povoleno studium na pražské filozofické fakultě, tři roky nato se jim otevřely i dveře medicíny, farmacie a práv. Černá tečka na konec. Úplnou volnost ve výběru škol získaly dívky až v roce 1921.