Půst jako osvobození
Když se řekne půst, vybaví se zpravidla lidem něco nepříjemného. Máme v podvědomí zapsán postoj, že postní praxe je něčím, co nám ubližuje. Případně považujeme půst za historický relikt středověku. Ale půst nám přitom vůbec neubližuje, naopak činí nás s jistou námahou svobodnějšími jedinci. Zkuste si představit, že sedíte ve vězení jako třeba svatý Pavel. Do rukou se vám zařezávají provazy. Najednou dostanete příležitost s troš-kou námahy se těch pout zbavit. Asi by to neudělal jen blázen anebo ten, kdo by si myslel, že tento způsob života s pouty na rukou je to nejsvobodnější, co může žít. Na první pohled je to trošku převrácené, ale to naše polámané lidství je k těmto postojům náchylné. Omlouvám se všem, kteří neviděli film Matrix, ale tento film je perfektním příkladem toho, že máme dojem, jak žijeme absolutně svobodně, a přitom jsme jen otupováni, abychom si svoji realitu otroctví nepřipustili. Snad právě proto potřebujeme kousek postní praxe a postního smýšlení, abychom se dokázali vydat cestou reality a ne zdání. O čem je tedy půst? Cílem postu je propuštění člověka na svobodu, aby nebyl v žádném otroctví hmotných skutečností - v našem pojetí především jídla.
Přemíra jídla činí člověka duchovně líným a nedovoluje mu vést zápas za dobro. Člověk jakoby otupený je možná zdánlivě v pohodě, ale niterně až na žaludek zcela pustý. Leckdy se můžete setkat i s výrokem: „Když se pořádně najím, tak aspoň nejsem protivný.“ To je ale slabá útěcha. Nebyli jsme stvořeni jen k pasivnímu nebytí protivným, ale k obrazu Božímu. Byli jsme posláni přinášet radostnou zvěst evangelia do všech míst tohoto světa. Proto Izaijáš mluví v kapitole 58 o postu jako o službě dobru. Půst opravdu nemůže být jen jakýmsi trápením člověka hladem, ale pomocí k znovunastolení Boží spravedlnosti. Půst má tedy několikerý dopad - člověk se stává pevnější skrze cvičení v sebezáporu a vůle, je připravenější pro obtížnější zápasy za dobro. To, co člověk ušetří díky postu, může darovat jako almužnu. Tělo paradoxně posílené postem neotupuje ducha a člověk je pak citlivější vůči Božím skutečnostem, řekněme vnímavější k vanutí Božího Ducha. Přes všechna tato pozitiva je ale také jasné, že půst nás nespasí, ale že nás disponuje k vnímavosti na spásu od Boha přicházející, a je tedy báječným podpůrným programem.
Pořad velikonočních bohoslužeb bude uveden v dubnovém vydání. V současné době se s ním můžete seznámit na www.centrumbutovice.cz