Velikonoce a vnitřní svoboda člověka
Po dlouhém období zimy, i když letos relativně teplé, člověk toužebně očekává začátek jara. Stýská se nám po sluníčku, ale především se těšíme na přírodu probouzející se nádherným způsobem k životu. S jarem jsou spojené i velikonoční svátky a s nimi mnoho různých lidových tradic a zvyků, jako je malování vajíček, pomlázka, řehtačky a klapačky nahrazující kostelní zvony, květinová výzdoba zvlášť bohatá na Květnou neděli a samozřejmě hlavní symbol Velikonoc – beránek na velikonočním svátečně prostřeném stole.
Proč zrovna beránek? Tradice tohoto velikonočního symbolu sahá do doby daleko před naším letopočtem, k začátkům izraelského národa, kdy ještě žil v Egyptě a postupně se propadal do otroctví Egypťanů. Židé připutovali do Egypta během 17. stol. před Kristem a žili tam okolo 450 let. Utiskování těžkými pracemi způsobilo, že touha po samostatném životě a po svobodě mezi Židy narůstala. Dlouho vyjednávali s faraonem a ten se nakonec pod vlivem určitých pohrom, které na Egypt dolehly, rozhodl Izraelity propustit na svobodu. Večer před odchodem z Egypta Izraelité dle pokynu, který obdrželi od svého Boha, ve svých domovech připravili slavnostní večeři, během které byl hlavním chodem pečený beránek. Posvátný obřad, který se odehrával v domovech jednotlivých izraelských rodin, je měl zachránit před posledním neštěstím, které se – dle proroctví – k Egyptu blížilo: smrt všeho prvorozeného od dobytčat po lidi. Podle Bible trest opravdu přišel, zemřel i prvorozený syn faraona, načež faraon ve hněvu a zoufalství nejen propustil, ale vyloženě vyhnal Izraelity z Egypta, kteří se díky tomu ocitli na svobodě. A tak se beránek stal symbolem osvobození jednak pro Židy, kteří každým rokem o Velikonocích připravují k večeři beránka a děkují za dar svobody, jednak pro křesťany, kteří věří, že pravou svobodu přináší víra a spojení s Kristem, novozákonním Beránkem, přinášejícím svobodu nejen v tomto životě, ale i v životě nastávajícím po smrti. Celý příběh Izraelitů v Egyptě najdeme v Bibli v Druhé knize Mojžíšově (Exodus) v kapitolách 1 až 15 nebo ho můžeme zhlédnout ve filmu „Mojžíš“.
Velikonoční symboly nás často vybízejí k zamyšlení nad hloubkou našeho života. Kolotoč tohoto světa – povinnosti, zaměstnání, bydlení, prostě systém, ve kterém žijeme, nás často tak silně vtahuje do svého běhu, že člověk ztrácí nejen vnitřní klid, ale i vnitřní svobodu. Velikonoční svátky nám poskytují prostor nejen k odpočinku a výletům do přírody, ale vytvářejí možnost zastavit se a uspořádat hodnoty svého života. Podstata zotročení se totiž neskrývá v řetězech a fyzických poutech, ale v závislostech našeho ducha a mysli na záležitostech, které nám berou čas, síly a prostředky, jež bychom měli věnovat nejbližším. O velikonočních svátcích křesťané rozjímají nad Ježíšovou smrtí a zmrtvýchvstáním. Na kříži umírá „starý život“, aby se mohl narodit „nový“. Přeji vám, abyste o Velikonocích dokázali aspoň částečně zanechat za sebou to, co vás vnitřně zotročuje a spoutává, a vytvořit ve svém nitru nový život svobodného člověka, který se s radostí a optimizmem dívá na svět!