Ani moc, ani málo – proč extrémy škodí
„Dobrý den, paní doktorko. Mám problémy s váhou. Ve stresu se pořád přejídám, pak se zase hrozně moc snažím, abych zhubla, a nejím vůbec. Většinou jsem z toho hodně nervózní v obou variantách. Paní doktorka se zlobí také v obou případech.
Prý při obezitě hrozí metabolický syndrom, při hubenosti a nejedení hrozí zastavení metabolismu a ztráta běžných biologických rytmů. Nějak neumím najít tu správnou míru.“
„Dobrý den. Jsem rozvedená a zkouším si najít nového partnera. Je to obtížné. Často narážím na muže, kteří nepracují, a tudíž by rádi využili bydlení u mne a finanční zázemí, nebo na mne vůbec nemají čas, protože jsou pořád v práci. Ráda bych potkala někoho normálního, kdo chodí do práce, má přiměřený příjem, abychom mohli jet na výlet, a má i volný čas, který bychom mohli spolu trávit.“
„Cítím se velmi unavená, proto spím, často i ve dne. Velmi často spím i 14 nebo 16 hodin denně. Psychiatr mi říká, že to už jsem vlastně unavená z toho, že nemám jiné vjemy než jen spánek, abych šla raději na procházku, že se budu cítit unavená méně.“
Předchozí příběhy ukazují, proč extrémy škodí. Pokud je něčeho MOC, většinou to vadí. Příkladem může být práce. Člověk, který pracuje moc, může mít pocit úspěchu, ale postupně ztrácí čas na odpočinek, na vztahy i sám na sebe. Přetížení vede k únavě, stresu a někdy i k vyhoření. Můžeme se cítit nepochopení nebo vyčerpaní. Rodiče, kteří příliš kontrolují a zajišťují vše místo svých dětí, vychovávají nesamostatné jedince. Když někoho moc milujeme, naše láska se mění v závislost, žárlivost nebo ztrátu sama sebe. Člověk potom žije pro druhého a zapomíná na sebe. Příliš mnoho peněz může vést k tomu, že si člověk přestane vážit druhých nebo by s nimi vztahy měl rád, ale díky svým nadstandardním možnostem žije tak moc odlišný život, že ztrácí kontakt s okolím. Pokud se člověk učí příliš, může být pod neustálým tlakem, trpět stresem a nemít čas na odpočinek, kamarády nebo koníčky. A tak dále.
Na druhé straně MÁLO také není ideální. Málo času věnovaného škole nebo práci může vést k neúspěchu, špatným výsledkům a vyhození. Málo komunikace ve vztazích způsobuje nedorozumění a odcizení. Když si lidé říkají příliš málo, co cítí a co potřebují, vztahy se zhoršují a končí. Když lidé projevují nebo dostávají málo lásky, cítí se často nepochopení a osamělí. Když se rodiče málo nebo vůbec nestarají o své děti, pravděpodobně je dovedou k tomu, že se děti „chytnou někde, kde o ně někdo stojí“ - divné party nebo pochybné společnosti.
Prostě - hledejme zlatou střední cestu ve všem. Není třeba dosahovat maximálních výkonů. Perfekcionismus obvykle způsobuje úzkosti, ale ani není dobře vypustit aktivitu a nesnažit se o nic….
Ve všem, co v životě žijeme.
Všem čtenářům časopisu STOP přeji ve všech směrech život „tak akorát“ :-).