Spolehák (I. světová válka)
Na poli stála dřevěná bouda na kolečkách asi 50 cm vysokých, v které v noci hlídal a přes den zeleninu zaléval pantáta. Starší již člověk, na pravou nohu napadal, vdovec. Nevím, jak se správně jmenoval, vím jen, že se říkalo pantáta „Spolehák“. Když se s někým zastavil na ulici mluvil hlasitě, aby to každý slyšel. „Já se nebojím, kdyby mně někdo v noci přišel na pole, hned do každého střelím.“ Nějací pobertové si jej vyčíhali, v boudě jej zavřeli, na petlici dali visací zámek, který s sebou přinesli, klíče zahodili a boudu na kolečkách i s hlídačem odtáhli do Dvou louží. Druhý den ráno, když šli lidi okolo, ozýval se z boudy nářek a prosby, aby mu pomohli. Každý však, když viděl, že je bouda zamčená, šel dále. Až později přijel kočí ze statku s volama a boudu vytáhnul. Musel ji zatáhnout nejdříve ke kováři, aby přeřízl zámek. Od těch dob se pantáta již nevychloubal, že bude střílet, neboť se mu každý smál.