Jedna výzva za druhou
Mezi osobnosti Prahy 13 patří i Roman Jaroš, který dokázal na startovní čáru přivést tisíce sportovních nadšenců a jeho jméno stojí za řadou sportovních projektů a akcí, které u nás na třináctce zdomácněly. Láska ke sportu mu zůstala po celý život a díky svým zajímavým projektům ji šíří dál.
Sport ve všech svých podobách mě provází od dětství. To jsem strávil v partě kluků, hlavně venku a aktivně. Pocházím z jihočeského Milevska, kde jsme cestou do školy i z ní míjeli rybník i hřiště a málokdy jsme nevyužili jejich potenciál. Neměli jsme mobily ani počítače, zato jsme znali komplet všechna jména našich různorodých reprezentací a hltali sportovní stránky novin a časopisů. V současné době působím jako kondiční trenér a pedagog. Pokud chci pořádat akce pro děti nebo školy, potřebuji vědět, jak to na našich školách funguje. S lítostí ale konstatuji, že to zdaleka není to, co bývalo.
Z tělocviku, který jsme my jako děti milovali, se stal nejhorší předmět a dětská obezita i neobratnost stále stoupá. Jeden se u toho zpotí, umaže, zadýchá, bolí ho nohy... Navíc s příchodem nových technologií nejen děti zjistily, že je jednodušší u něčeho sedět, než se hýbat. Proto je mou motivací a prioritou snaha o rozvoj pohybových schopností a dovedností mladých lidí a s nimi přinášet projekty, které budou mít svůj cíl a stačí i dobrý pocit z překonání sebe sama – to je největší odměna a vítězství. Jestli mám něco opravdu rád, tak jsou to výzvy. Těší mě, že tyto výzvy jsem dokázal spolu s kolegy „přetavit“ ve skutečnost v podobě několika autorských projektů, které přesahují i hranice České republiky...
Která z těchto výzev byla prioritou?
Začal jsem u svých dětí, chtěl jsem jim nabídnout pohybovou aktivitu, která by měla význam pro jejich rozvoj pohybových schopností a dovedností, jejichž základem je chůze, běh a plavání, tak vznikl „Plavecko-běžecký pohár“, který je mou srdeční záležitostí. Kopíruje školní rok a letos se uskutečnil již šestadvacátý ročník s osmi závody. Přínosem je skutečnost, že se jej účastní jak děti zdravé, tak i hendikepované, což je pro obě strany motivující a obohacující. Závod se pořádá v několika kategoriích, například jako open závod za účasti dětí a mládeže všech pražských městských částí a své zájemce oslovil i v dalších městech ČR. V rámci jeho historie se na startovní čáru postavilo neskutečných více než padesát tisíc dětí. Záštitu nad projektem převzaly významné osobnosti v oblasti sportu, jako světová rekordmanka v běhu na osm set metrů Jarmila Kratochvílová, olympijský vítěz v hodu oštěpem Jan Železný, ale také první dámy ČR, tu stávající nevyjímaje.
Jste také autorem Dětské olympiády
Mnozí ředitelé pražských základních škol si asi budou pamatovat, jak se mi podařilo, tuším v roce 1999, s jejich pomocí i starostů všech městských částí a Magistrátu hlavního města Prahy na týden uzavřít všechny pražské školy. Nikde se neučilo, všichni byli na sportovištích a po vzoru antických her byl program rozdělen na sportovní i kulturní část, takže si zde každý žák našel to své. Rok na to už jsem přišel s projektem celorepublikové Dětské olympiády, který se postupně rozvíjel až do současné podoby. Dostal se ale úplně jinam, než kam jsem mířil. Tenkrát se jí účastnili všichni bez ohledu na to, zda sportují a hýbají se pro radost z pohybu či na výkonnostní úrovni.
Děti reprezentovaly sebe, svoji školu, potažmo městskou část, město. Olympijské hry tehdy kopírovaly ty klasické dospělácké a mám v živé paměti, jak jsme s týmem dvaceti dětských běžců jeli do řecké Olympie symbolicky zapálit pochodeň, kterou nám zapůjčila Dana Zátopková a nonstop štafetovým během se střídáním po deseti kilometrech přes italské pobřeží a rakouské Alpy ji po čtrnácti dnech přinesli domů. Dnes se stal projekt Dětské olympiády výstavní akcí ČOV a bohužel původní idea zanikla včetně kulturní části.
Proč se právě běh prolíná vlastně všemi vašimi projekty?
Běh je základem pohybových schopností a dovedností, něco, s čím se už člověk narodí, má posilující účinky na srdeční činnost, pozitivní vliv na pročištění hlavy při každodenním stresu i psychiku člověka. Běhat můžete v každém věku, jste na čerstvém vzduchu, můžete se potkávat s partou lidí, se kterými pak třeba sdílíte nejen ty pohybové prožitky. Příkladem může být i další autorský projekt „Půlnoční silvestrovsko-novoroční BĚH METROPOLE“.
Po republice se pořádá spousta novoročních běhů, ale pouze na našem závodě se běží skutečně přes půlnoc. Ve spolupráci s naší městskou částí končíme celoroční běžeckou sezónu jednatřicátého prosince se startem deset minut před půlnocí tak, aby se první závodník dostal do cíle jako první vítěz nového roku. Startujeme u vánočně osvětlené Galerie Butovice, náležitě vybaveni cukrovím, chlebíčky i šampaňským v regulérním závodě, který je ale současně i společensko-kulturní událostí všech, kteří mají rádi pohyb.
Jakému sportu se vy osobně rád věnujete?
Prošel jsem hokejovou přípravkou, hrál jsem basketbal i volejbal, deset let jsem byl kondičním trenérem volejbalové reprezentace ČR napříč kategoriemi, působil jsem v několika extraligových týmech, ale mou srdeční záležitostí byl vždy triatlon. Je to extrémně náročný sport jak po stránce fyzické, tak i psychické, kdy na vás čekají čtyři kilometry plavání, sto osmdesát kilometrů na kole a maraton. Aby člověk takový závod absolvoval, je třeba dva až tři roky systematicky trénovat. Já jsem s ním začal relativně pozdě, dřív se tomuto sportu moc nepřálo, stres na organismus se přirovnával ke stresu při pádu letadla. Když jsem se hlásil k vysokoškolskému studiu na UK FTVS, dostal jsem otázku, čeho chci svým studiem dosáhnout, sebevědomě jsem prohlásil a obhajoval názor, že triatlon jako multifunkční sport by si zasloužil, aby se stal výukovým předmětem. Podařilo se a já jsem jeden z jeho prvních absolventů. Následně jsem založil poloprofesionální sportovní klub R TEAM. Léta jsem se triatlonu věnoval a dovršil své snažení dvěma tituly IRONMAN.
Předpokládám, že i v oblasti tohoto sportu jste realizoval nějaký projekt.
V roce 2007 jsem přišel s myšlenkou BIGMAN, což představuje kombinaci terénního a dlouhého triatlonu ve dvou po sobě následujících dnech v součtu časů do 21 hodin. Všichni dokončivší závodníci získali titul BIGMAN a zlatou 18karátovou medaili v podobě přívěšku s logem a svým osobním nezaměnitelným číslem. Díky tomuto projektu jsme se dostali do exkluzivní společnosti 50 nejzajímavějších triatlonových závodů na světě.
Letos se BIGMAN vrací v mírně pozměněné podobě přímo k nám na třináctku.
Nová výzva, s touto myšlenkou jsem si pohrával už delší dobu. Uspořádat běžecký festival s extrémním závodem BIGMAN RUN, který proběhne letos v srpnu v Centrálním parku, při němž závodníci běží v pátek půlmaraton a v sobotu maraton. V návaznosti na BIGMAN triatlonovou řadu získá každý závodník, který závod dokončí ve vypsaném časovém limitu, osmnáctikarátový zlatý přívěšek se svým nezaměnitelným číslem. Závod je limitován padesáti běžci. Součástí festivalu jsou ale i další doprovodné závody, jako je MČR pedagogů,
Běh bankéřů, ale i „Běh Metropole MČ Praha 13“ 7 km na trase v Centrálním parku, kde nejde pouze o výsledky jednotlivců, ale kdy každý účastník již svým startem přináší své mateřské městské části bod v soutěži městských částí Prahy.
Všechny potřebné informace k běžeckému festivalu najdete na www.behmetropole.cz.