Pohnutá historie stodůleckého statku čp. 10
Nejstarší dochovaný zápis o statku čp. 10 je datován k roku 1568, kdy v gruntovních knihách můžeme najít jeho majitele. V tomto roce statek vlastnil rychtář Šimon. V roce 1575 ho koupil Matěj Kutina z Chrášťan. Byl to tehdy velmi bohatý grunt, patřili k němu 4 koně, 9 krav, 5 prasat, 12 ovcí, 30 slepic a jiné hojné příslušenství. Matěj Kutina později přikoupil i jeden sousední statek a krčmu. Kutinům patřil grunt až do třicetileté války, kdy byl stižen mnoha živelnými pohromami a zpustl. Na konci války držel statek Jindřich Hamonil, který byl zavražděn vojáky. Jelikož neměl potomky, spadl grunt jako odúmrť na vrchnost. V roce 1649 ho koupil Vít Šesták a opravil ho. V polovině 17. století náleželo k usedlosti 60 strychů polností, o 100 let později už 105 strychů. Na počátku 18. století se dostal grunt do držby sedláka a rychtáře Jiřího Kejhy, narozeného v roce 1648, a od té doby potomkům tohoto rodu patří dodnes. Jiří Kejha se v roce 1681 oženil s Lidmilou, rozenou Halouskovou, a to byla dcera Martina Halouska, majitele gruntu čp. 11.
Jiří a Lidmila Kejhovi spolu měli čtyři děti, z nichž nejmladší syn Jiří (1696 – 1754) převzal chalupu po smrti svého otce v roce 1733. Po něm následoval i třetí muž z generace rodu Kejhů - Jiřího syn Václav (1730 – 1772).
První manželka Václava Kejhy, Dorota (1744 – 1766), zemřela ve věku 22 let a zanechala dceru Ludmilu, která se provdala za kováře z čp. 19 Františka Hauschielda. Druhá manželka Alžběta (1745 – 1835) měla s Václavem Kejhou tři syny, z nichž zůstal naživu pouze syn Jan ( 1770 – 1811). Alžběta přežila svého manžela o 63 let. Po jeho smrti se znovu provdala za sedláka z čp. 11 Matěje Tůmu (1746 – 1789) a hospodařila s ním na statku čp. 10 do roku 1780. Aby statek nepřišel kvůli vysokým dluhům do cizích rukou, byl dán do administrativní správy. Mezitím se již zletilý syn Jan v roce 1796 oženil s Annou-Marií, dcerou Matěje Tůmy. Živnost mu byla vrácena v roce 1799. Na gruntě zůstalo 51 jiter 611 sáhů čtverečních polí, 2 jitra luk a zahrady, vše v ceně 2 052 zlatých krejcarů. Anna-Marie zemřela v roce 1800 ve 26 letech a jejich pozůstalým dětem Anně a Kateřině měl otec Jan složit do sirotčí pokladny po 255 zlatých. Po smrti Anny-Marie Kejhové se Jan Kejha oženil podruhé s Veronikou, druhou dcerou Matěje Tůmy z čp. 11, s níž měl čtyři děti. První tři děti záhy zemřely, teprve čtvrté dítě, syn Josef (1807 – 1866) se dožil dospělosti. Když mu byly čtyři roky, jeho otec Jan zemřel. Do Josefovy zletilosti na gruntu hospodařila matka Veronika. V roce 1831 byla Josefu Kejhovi živnost připsána.
Josef Kejha se oženil s Annou Kratochvílovou z čp. 51 U Bílého beránka a ta do gruntu přinesla věno 2000 zlatých. Jejich syn Matěj (1839 – 1898) převzal živnost roku 1864 – na gruntu bylo tehdy 10 698 zlatých 76 krejcarů. Matěj na něm hospodařil se svou manželkou Terezií (dcerou Josefa Arnolta, rolníka ze Zlejčiny čp. 8), s níž se oženil v roce 1863. Matěj a Terezie Kejhovi přistavěli ke statku kůlny a chlév a tato část objektu zůstala ve stejné podobě až do roku 1979. Měli dva syny a dvě dcery. Byli to: František (1864 - 1909), Marie (1866 - 1893), Josef (1867 – 1922) a Tekla (1872 - 1891). Živnost převzal syn Josef (1867 – 1922) se svou manželkou Marií, rozenou Svobodovou, s níž se oženil v roce 1892; pocházela ze statku čp. 26. Josef zastával funkci starosty Stodůlek a se svou manželkou hospodařil na statku čp. 10 až do své smrti. Po něm začal hospodařit jejich syn Václav (1896 – 1961). V roce 1925 se Václav oženil s Boženou, rozenou Novákovou, dcerou Jana Nováka, mistra řeznického v Řeporyjích čp. 49. Měli dvě dcery: Marii (*1927) a Boženu (*1931). Václav měl rád koně a věnoval se jejich chovatelství. Do gruntu sice později koupil traktor, ale nic mu to neříkalo. V roce 1928 postavil novou maštal pro koně a celým svým srdcem se věnoval práci v hospodářství.
Václav a Božena hospodařili na statku až do roku 1950, kdy bylo ve Stodůlkách založeno JZD. Na statek byl dán nucený nájem a Václav Kejha na něm až do své smrti pracoval jako řadový zaměstnanec. Člověk spjatý s půdou a rodovým dědictvím musel až do konce svého života snášet ústrky na vlastním statku. V JZD pracovali lidé, kteří polím vůbec nerozuměli a necitlivě zacházeli se zvířaty.
Bývalý hospodář na každém kroku viděl pracovité ruce svých předků a hořce litoval, jak statek chátrá, JZD ho devastuje a ničí majetek, který se dlouhá staletí dědil z generace na generaci. Chlévy byly použity jako truhlárna, navezly se do nich stroje a JZD v nich „hospodařilo“ po svém. Dvůr sloužil jako skladový prostor.
Dcera Marie zůstala po škole pracovat doma a pak přešla do zahradnictví U Čížků, které také patřilo k JZD. Zahrada byla zlikvidována kvůli výstavbě Jihozápadního Města. Marie pak pracovala v Mototechně a druhá dcera Božena ve Zličíně v továrně na opravu strojů. Marie se provdala za Zdeňka Tůmu (1923 – 2008), syna rolníka Václava Tůmy ze Stodůlek, čp. 20 a Anny, rozené Froňkové z Korna. Mají spolu dva syny: Zdeňka (*1952) a Dalibora (*1955). Druhá dcera Božena se dvakrát provdala: v roce 1952 za Vladimíra Suchana, s nímž měla dceru Dagmar, a podruhé v roce 1959 za Zdeňka Stadíka; z tohoto manželství se narodil syn Václav. Zdeněk Stadík byl za komunistického režimu 11 roků vězněn v pracovním táboře.
A tak skončil rod Kejhů, který na statku hospodařil přes 300 let. Při výstavbě Jihozápadního Města ve druhé polovině 70. let 20. století byla více jak polovina statku zbourána – památka musela ustoupit výstavbě nového sídliště. Ve statku chybí veškeré chlévy, kde byly ustájeny krávy, dále řezárna, dvě kůlny, které se používaly pro povozy (stály zde saně a kočáry), dvě garáže a obrovská stodola.
A tak skončil rod Kejhů, který na statku hospodařil přes 300 let. Při výstavbě Jihozápadního Města ve druhé polovině 70. let 20. století byla více jak polovina statku zbourána – památka musela ustoupit výstavbě nového sídliště. Ve statku chybí veškeré chlévy, kde byly ustájeny krávy, dále řezárna, dvě kůlny, které se používaly pro povozy (stály zde saně a kočáry), dvě garáže a obrovská stodola.
Chlévy měly klenby z masivního zdiva, které nešly zbourat. Stejně tak nešlo zbourat točité schodiště do sklepa. A tak se to jen zavezlo sutinou a do dvora dodnes trčí průduchy a dutiny. Kolem dokola budov patřících k hospodářství stály zahrady. Statek byl průjezdný dvěma vraty – jedny ve statku zůstaly, druhé, které vedly do polí, tam už nejsou.
Jak vyplývá se zápisu, statek čp. 10 a čp. 11 byly rodově spojeny. Zůstal symbolický název tohoto spojení - „Branka“ - místo dodnes nese název K Brance. Předkové obou usedlostí vyprávěli pověst, že tudy projížděl Karel IV. na hrad Karlštejn. Na cestě byla umístěna brána a ta se při příjezdu císaře vždy zdvihla. Pravdou zůstává, že u kapličky na poli patřící k usedlosti rodu Kejhů stál pískovcový, hluboko zasazený kámen v podobě sloupu, na něm byl umístěn směrník a ten prý ukazoval cestu na Karlštejn. Při výstavbě Jihozápadního Města dělníci kámen vybagrovali a opřeli ho o zeď.
Později byl přemístěn pod velký akát do Panské zahrady. Dnes se statek nachází ve špatném stavu. Vztah k rodovému majetku a úctu ke svým předkům zdědil syn Marie Tůmové Zdeněk, který se pokusí za pomoci své manželky Ivany dům i zbývající budovy opravit.