Skauting v jednadvacátém století
V únorovém STOPu vyšel článek Věry Opatrné se vzpomínkami pamětníků na skauting ve 30. a 40. letech minulého století. V letošním roce český skauting slaví 100. výročí svého vzniku. Proto bychom chtěli navázat na tyto vzpomínky a ukázat, že i dnes skautské ideály a zásady žijí a předávají se z generace na generaci jako cenná štafeta. Většinu dnešních vedoucích oslovila přátelská a činorodá atmosféra skautského oddílu již jako malé děti, s oddílem vyrostli a rozhodli se předávat své znalosti a zkušenosti těm mladším, stejně jako aktér následujícího příběhu.
Bylo mi tehdy pět, když jsem přišel na první schůzku. Před klubovnou pobíhala spousta holek a kluků, dohromady nás mohlo být tak osmnáct. Rozpačitě jsem stál opodál a všechno pozoroval. Nikdo mi nevěnoval pozornost, jen občas po mně někdo zvědavě pokukoval. Kostelní hodiny odbíjely půl páté. Zpoza rohu se vynořila slečna, některé děti se za ní nadšeně rozběhly. Hopkaly kolem a štěbetaly jedno přes druhé. Mířily přímo ke mně, slečna vypadala sympaticky, ale stejně jsem byl nervózní. Co když budeme běhat a já budu nejhorší? Co když se mi budou smát? Budou se se mnou ostatní bavit? ... Všechny moje obavy se ale ukázaly jako zbytečné. Představila se mi jako Smíšek, že je to její přezdívka a že jí tak mám říkat. Pak mě představila všem dětem, že jsem prý nováček a ať jsou na mě hodní. A tak to všechno začalo...
Skautský oddíl je pro děti hlavně partou dobrých kamarádů, kteří spolu mohou zažít něco zajímavého. Mimo školní třídu si tak při pestrých aktivitách vyzkoušejí spolupráci se svými vrstevníky, ale i se staršími dětmi, což pro ně je často nová zkušenost.
První schůzka byla moc fajn. Bylo to zvláštní, neseděli jsme v lavici, nebyla tam učitelka, nemuseli jsme se hlásit a i tak to všechno fungovalo. Když jsme běhali po stanovištích a sbírali indicie k vyluštění tajného kódu, nikdo se mi neposmíval, že běhám pomalu. Sestavovali jsme zprávu všichni společně, vůbec jsem se necítil odstrčeně. Skvěle jsme se pobavili u pantomimy, Šmudla totiž předváděl pštrosa. Uhodl jsem to a získal pro svou družinku bod. Při pátrání s GPSkou jsme se sice pěkně zamotali, ale určitě se to jednou naučím, stejně jako uvařit si jídlo na ohni. Nakonec jsme se rozloučili společným pokřikem a já už věděl, že příští čtvrtek přijdu zas.
Během roku kombinujeme schůzky v klubovně a výlety do přírody s kulturními zážitky, letní tábory doplňujeme o zahraniční akce a mezinárodní setkání, např. v Maďarsku nebo Belgii. Vedoucí jezdí na vzdělávací i zážitkové Skauting v jednadvacátém století kurzy. Zařazujeme do programu akční outdoorové aktivity, třeba lanové překážky, jezdíme na vodu, v zimě spolu běžkujeme a bobujeme. Ve spolupráci s Člověkem v tísni pomáháme při sbírce Postavme školu v Africe, chceme se zapojit do projektu s názvem Skautské století, v jehož rámci se budeme snažit o zachycení životních osudů starších členů Junáka, natáčet jejich vyprávění, sepisovat příběhy...
Výpravy byly super. Jednou jsme spali na hradě a večer měli večírek s Bílou paní. Pouštěli jsme lampióny a pak zpívali u ohně s kytarou. Rád vzpomínám i na letní tábor ve stanech. Jak jsem na sebe byl hrdý, když jsem sám bez pomoci rozštípal sekerkou poleno! Vařilo se na kamnech, museli jsme si sami mýt ešusy, ale když jsme jednou nasbírali spoustu borůvek, měli jsme ovocné knedlíky! Celotáborová hra vyvrcholila pokladovou. Bylo to náročné, ale poklad stál za to!
Skauti sledují při svých aktivitách výchovné cíle. Děti se stále něco učí. Nejde jen o praktické dovednosti, které jim pomohou v každodenním životě i pobytu v přírodě, jde o celkový rozvoj jejich osobnosti. Nováčci - malé světlušky a vlčata - jsou ještě děti, chtějí si hrát. Proto vznikají nové stezky - soubory úkolů a zkoušek, které děti plní - se symbolickým pohádkovým fantasy rámcem, který jim je bližší. Aktivity se postupně zaměřují i na spolupráci ve skupině, rozvoj charakteru a vnímání světa okolo nás tak, aby se z nich stali lidé, schopní zapojit se do života v dnešní společnosti.
Skauting letos završí sto let své existence a dodnes se ke svým tradicím hlásí. Nicméně stále prochází modernizací tak, aby byl i pro současné děti nadále aktuální. Na počátku nového tisíciletí prošel český skauting modernizací, která přinesla různé změny. Máme nové rozdělení věkových kategorií členů, které lépe odpovídá jejich psychické i fyzické vyspělosti. Současně došlo ke zlepšení systému vzdělávání vedoucích. Snažíme se do programu zahrnovat moderní technologie, jako třeba GPS, vysílačky, počítače.
Středisko Hiawatha má v Praze 13 tři dětské oddíly. Nejmenší děti od pěti do deseti let chodí do koedukovaného oddílu Letorost (www.letorost.hiawatha.cz), starší pak do oddílu Paráda a Vlčáci (www.pav.hiawatha.cz), který sdružuje děti od jedenácti let výše. Dalším oddílem je dívčí oddíl Minnehaha (www.minnehaha.hiawatha.cz) s dívkami od šesti do čtrnácti let. V Praze 13 dále působí středisko Vatra a Dvojka – další informace o nich naleznete na internetových stránkách skautského okresu Praha 5: http://orjpha5.laddobar.cz/.
Kostelní hodiny odbily půl páté. A já se vynořil zpoza rohu. Před klubovnou skotačily děti jako dravá zvěř. Když si mě všimly, vrhly se na mě jako vosy na bonbon. Drobná holčička stála vykuleně opodál a já si vzpomněl, jak jsem před lety stál úplně na tom samém místě. Teď byla řada na mě. A já se rozhodl ten štafetový kolík nést dál. Protože vím, že to má smysl.