Síla života je větší než smrt
Síla života je větší než smrt
Kdysi jsem stál nad obrovskou dírou v zemi. Byla to stará sopka, která naposledy projevila aktivitu přibližně před devíti sty lety. Přestože uplynula už poměrně dlouhá doba, ve vzdálenosti několika set metrů byl všude popel. Nebyl to obyčejný popel. Z té podivné, velice nepříjemné konzistence černého prachu jsem měl pocit, že z popela na člověka jako by vyzařovala smrt, včetně jakési „vůně“. Měl jsem dojem, že je všude, i ve vzduchu. Bylo to zajímavé, ale především velice nepříjemné místo. Jak velká je síla smrti – prošlo mi hlavou – tolik let, a pořád jen popel a nikde stopa života.
Při odchodu jsem si ale všiml, že zeleň, která rostla kolem tohoto mrtvého prostoru, se snažila pomalu získat zpět své území a vrátit život tam, kde ho oheň zničil. Tráva, keře a stromy, které rostly kolem vyhaslé sopky, postupně vstupovaly do mrtvé oblasti a tam, kde dříve byl popel, teď byla vidět nádherná příroda. Sopka při své erupci totiž zasáhla mnohem větší území než to, které člověk mohl vidět po devíti stech letech po výbuchu sopky. Dnes zůstal z celé plochy zasažené roztavenou lávou jen malý kousek. Síla smrti je velká, ale život je přesto mnohem silnější – prošlo mi hlavou a naplnilo mé srdce radostí.
Myslím, že podobná myšlenka nás může napadnout o velikonočních svátcích. Po zimě, která sice nabízí radost z lyžování a zábavy na sněhu, asi stejně každý s radostí vítá návrat tepla a rozkvět přírody. I to je jakési vítězství života vracejícího se po zimě do zdánlivě mrtvé (spící) přírody.
V křesťanství však mají tyto svátky mnohem hlubší význam. Jsou připomenutím ukřižování Ježíše Krista, ale především oslavou jeho zmrtvýchvstání. V Bibli v evangeliu podle Lukáše v 22. a 23. kapitole najdeme text, který nám tyto záležitosti přibližuje: Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali Ježíše i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“
Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se roztrhla v půli. A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Po těch slovech skonal.
Členem židovské rady byl muž jménem Josef, člověk dobrý a spravedlivý. Ten přišel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo; sňal je z kříže, zavinul do plátna a položil do hrobu, vytesaného ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován.
Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu ženy s vonnými mastmi, které připravily. Nalezly však kámen od hrobu odvalený. Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. Zachvátil je strach a sklonily tvář k zemi. Ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen.“
Poslední otázka nás provokuje k přemýšlení nad smyslem lidského života. Lidský život, zdánlivě pomíjející a končící smrtí, je plný záležitostí, které pomíjející nejsou. Láska nebo nenávist, dobro nebo zlo, to jsou hodnoty, které svou sílu projevují i po smrti člověka. Jak často nás život těch, kteří odešli z tohoto světa, motivuje k nějakým aktivitám a je naší vnitřní silou, která pomáhá překonat i ty nejtěžší životní okamžiky. Nežijeme přece pro sebe, ale pro ostatní. Nezrodili jsme se z ničeho, ale z života těch, kteří nám ho předali.
Síla života je větší než smrt. Podvědomě to cítíme a chceme tomu věřit. A tato myšlenka otevírá před námi veli ko noční otázku konečného cíle cesty, po které se lidský život ubírá.
Jménem celého společenství věřících Prahy 13 přeji všem hodně radosti spojené s prožíváním velikonočních svátků. Ať do vašich srdcí neustále vstupuje síla života, která vám dovolí radostně a pokojně prožívat vaše dny a obdarovávat vším dobrým ty, které milujete!
Velikonoční bohoslužby
ŘÍMSKOKATOLICKÁ FARNOST U KOSTELA SV. JAKUBA ST. KOSTEL SV. JAKUBA ST. VE STODŮLKÁCH
Zelený čtvrtek (2. 4.)
18.30 hod. – mše sv. na památku ustanovení Eucharistie
Velký pátek (3. 4.)
18.00 hod. – pobožnost křížové cesty
18.30 hod. – Velkopáteční obřady
Bílá sobota – Vigilie vzkříšení (4. 4.)
21.00 hod. – hlavní oslavy vzkříšení ve farnosti – bohoslužba spojená s udělováním iniciačních svátostí katechumenům
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně (5. 4.)
8.00 hod. – mše sv. s žehnáním velikonočních pokrmů
18.00 hod. – mše sv.
Velikonoční pondělí (6. 4.)
8.00 hod. – mše sv.
KOMUNITNÍ CENTRUM SV. PROKOPA
Zelený čtvrtek (2. 4.)
17.00 hod. – mše sv. na památku ustanovení Eucharistie
21.00 hod. – společné bdění v Getsemanské zahradě
(jde o 7 čtení z Janova evangelia)
Velký pátek (3. 4.)
7.30 hod. – modlitba se čtením a ranní chvály
9.00 – 15.00 hod. – možnost soukromé modlitby po celý den
17.00 hod. – Velkopáteční obřady
Bílá sobota (4. 4.)
7.30 hod. – modlitba se čtením a ranní chvály
9.00 hod. – modlitba uprostřed dne a obřady katechumenátu
10.00 – 15.00 hod. – možnost soukromé modlitby
14.00 – 14.30 hod. – společná adorace u Božího hrobu zakončená žehnáním velikonočních pokrmů
17.00 hod. – modlitba Nešpor
19.00 hod. – Vigilie Slavnosti Zmrtvýchvstání Páně
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně (5. 4.)
9.30 hod. – mše sv. s žehnáním velikonočních pokrmů
11.00 hod. – mše sv. s žehnáním velikonočních pokrmů
Velikonoční pondělí (6. 4.)
11.00 hod. – mše sv.
KOSTEL NALEZENÍ SVATÉHO KŘÍŽE
(při železniční trati u viaduktu nad stanicí autobusů č. 214, 225 Bílý Beránek)
Velikonoční bohoslužba – neděle 5. 4. v 9.00
Nedělní bohoslužby se zde pravidelně konají od 9.00 hodin po celý rok.
SBOR CÍRKVE BRATRSKÉ TŘINÁCTKA – KŘESŤANSKÉ CENTRUM LUKA
(Mukařovského 1986, stanice metra Luka)
Neděle vzkříšení – neděle 5. 4. v 10.00
Velikonoční nedělní bohoslužba spojená s tanečním a pěveckým vystoupením dětí na téma Velikonoc.
Více informací na www.13ka.cz.