Křížová cesta
V prvním březnovém týdnu začala křesťanům postní doba: čtyřicet dní střídmosti, modlitby a zájmu o druhé, kdy se připravujeme na Velikonoce (odtud latinsky Quadragesima - čtyřicítka). A hned první den, na Popeleční středu si necháváme udělat na čele znamení popela. Docela drsně i vtipně zároveň nám všem - velkým i malým, silným i slabým, úspěšným i neúspěšným - připomíná naši pomíjivost, křehkost a smrtelnost: „Prach jsi a v prach se obrátíš“ říká bez obalu Bible. Ta popelavá špína na našem jinak hrdém čele neomylně relativizuje náš solidní zevnějšek, dělá si legraci z našich důstojných masek, rozmazává náš působivý make up. Ale také se zařezává pod kůži, volá „dovnitř“ do srdce, abychom přestali hlavně „hrát navenek“ - a raději se vrátili zpátky ke skutečné pravdivosti. Před Bohem, před druhými lidmi i před sebou samými. Pravda totiž osvobozuje, zatímco lež zotročuje. A my bychom rádi slavili Velikonoce jako svobodní lidé.
A ještě jeden zvyk patří neodmyslitelně k postní době a k cestě vstříc Velikonocům: křížová cesta. Mnohokrát byla namalována, zachycují ji středověké i barokní pašijové hry, vzniklo o ní několik mistrovských filmů.
I v našich stodůleckých kostelích sv. Jakuba a sv. Prokopa ji najdete na starých nebo nových obrazech. A každou neděli odpoledne teď můžete někde v okolí potkat na procházce skupinu lidí, mladých, seniorů, rodičů s dětmi a kočárky, vozíčkářů i jejich pomocníků - jak nesou starý kříž, čas od času se zastaví, pokleknou a modlí se, zpívají. Jsou to sousedé, křesťané, místní lidé ze stodůlecké farnosti. Společně procházejí Ježíšovu velikonoční křížovou cestu: od soudu před Pilátem přes útrapy, vlnu nenávist i záblesky lidskosti při jeho cestě s křížem na Golgotu až po ukřižování a tichý pohřeb v zahradě za Jeruzalémem. Nehrajeme pouliční divadlo a ani nechceme provokovat nebo strhávat pozornost - nic halasného. Jen chceme tiše v naší krajině a v našem čase zahlédnout kroky Krista Pána, který - dnes stejně jako tenkrát - nese na svých ramenou kříž našich trápení, bloudění, zrady i bezradnosti. Kvůli nám je nese, abychom žili. Křížová cesta končí vítězstvím života. Ať i vám všem přinesou letošní Velikonoce tuto radost, svobodu a naději.
Ze srdce vám to přeji!