JAK TO BYLO V DUBNU
Z meteorologických měření, která probíhají v pražském Klementinu již od poloviny osmnáctého století plyne, že nejvyšší dubnová teplota na našem území byla zaznamenána jedenáct let zpátky 29. dubna, kdy teploměr vystoupal k jednatřiceti stupňům a ta nejnižší před rovnými dvaceti lety 9. dubna. Tehdy se teploty propadly k minus dvaceti dvěma stupňům. Letos se nám podobné extrémy vyhnuly, spíše jsme se mohli přesvědčit o tom, že původ českého označení měsíce je opodstatněný. Dubům skutečně počalo růst listí. Podle našich předků znamenaly dubnové větry pozdější plné stodoly, deště hojnost ovoce a sluníčko teplý květen. A protože se letos vítr, déšť i sluníčko pěkně střídaly, čeká nás podle další z pranostik také hodně sena a obilí. Tak zatím samé dobré zprávy. Měsíc, který začíná pokaždé stejným dnem v týdnu jako červenec, odstartoval svátek všech šprýmařů neboli apríl. Podle historických pramenů si v tento den lidé vzájemně provádějí drobné zlomyslnosti již od šestnáctého století. Pravděpodobně vznikl tento svátek jako reakce na změnu ročního období ze smutné zimy na veselé jaro. Letos po prvním dubnu také nastal velikonoční týden. Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem a současně obdobím lidových tradic spojených s vítáním jara. A tak se uklízelo, pekly se mazance a beránky, kluci pletli pomlázky a dívky barvily vajíčka. Na třináctce v tomto týdnu převzaly po základních školách štafetu mateřinky a otevřely dveře k průzkumu svých prostor, vzdělávacích programů a personálního obsazení všem rodičům a dětičkám, které se letos chystají do školky. Po pondělní koledě nastal důležitý čas pro žáky a studenty stávající i budoucí. Někteří maturanti napsali své slohové práce, deváťáci se poprali tentokrát i s přechodníky ve snaze dostat se na vysněnou střední školu a předškoláci mnohdy vůbec poprvé vešli na akademickou půdu, aby v září mohli nastoupit svoji dlouhou cestu za vzděláním. Všem bez rozdílu a ze srdce přejeme, aby všechno dobře dopadlo a po zveřejnění výsledků se ozvalo hlasité, spokojené oddechnutí. Po celotýdenních nervech se bylo možné o víkendu odměnit třeba na pětadvacátém ročníku Emilovy jízdy, kde se předvedla pestrá skladba veteránů. Také další týden byl nabitý událostmi. Ve čtvrtek jsme v Centrálním parku oslavili Den Země a na Slunečním náměstí defilovaly bezpečnostní a záchranné složky na oblíbené akci známé jako Bezpečná třináctka. V sobotu jsme buď mohli jít závodit v chytání ryb do Třebonic, anebo se evakuovat na kole, tentokrát na dvaadvacet kilometrů dlouhé trase s cílem na přírodním koupališti v Radotíně. Nevíme, jestli na svatého Jiří skutečně vylezli hadi a štíři, jisté je, že poslední dubnový den se v Centrálním parku vyrojily čarodějnice. Lidový zvyk spojený s pálením ohňů a vírou v čarodějnice, známý také jako filipojakubská noc, není zmiňován v žádných staročeských pramenech a pravděpodobně vznikl pod německým vlivem. Často byl tak trochu „na hraně“ - již v polovině 19. století byl zakazován jako pověrečná praktika, stejně tak nemohl probíhat během druhé světové války, kdy bylo zakázáno pálit venkovní ohně a byl problematický i pro komunistický režim. V posledních desetiletích však dochází k jeho obrodě a čarodějnice se pálí jak na veřejných místech na velkých vatrách, tak na soukromých zahrádkách na malých ohníčcích. Však nás jejich jiskřičky přenesou do měsíce lásky. Ale o tom zase příště.