Cestou necestou
My Češi jsme velcí odborníci na fotbal, hokej, pivo i politiku. Ale jedno z velkých nej, které nám přísluší, nenajdeme ani na stadionech, ani v hospodách. Věděli jste, že naše zemička patří mezi ty s nejdokonalejší a nejhustší sítí značení pro pěší turistiku nejen v Evropě, ale i ve světě? A to nám taky jde! Usmažit řízky, naplnit čutoru a šup na výlet. O to, abychom se na takovém špacíru neztratili, se už skoro sto čtyřicet let stará Klub českých turistů. Byl založen v červnu roku 1888 skupinou vlastenců kolem Vojty Náprstka. Od samého začátku sdružoval dobrovolné turisty a milovníky přírody a byl velmi aktivní. Velice rychle vyrostla řada turistických ubytoven a vznikala hustá síť značených cest. Rok po založení Klubu již existovalo padesát pět kilometrů takových tras a dnes se blížíme k číslu čtyřicet pět tisíc kilometrů značených tras napříč republikou. Trasy jsou vedeny zejména turisticky zajímavými místy a bývají vyznačeny v turistických mapách. Dobrovolníci, kteří jsou v Klubu vyškolení a organizovaní, provádí takzvané pásové značení čtyř barev – červené, modré, zelené a žluté. Co se barev týká, nemají až tak velký význam vzhledem k důležitosti cest, převýšení nebo náročnosti. Jejich význam spočívá v tom, že se turista lépe orientuje. Nicméně platí, že červenou barvou se značí dálkové a hřebenové trasy, modrá označuje významnější a zelená místní trasy, žlutá značka je pro mnohé sympatická v tom, že označuje trasy krátké, spojovací cesty a zkratky. Značkaři používají písmomalířskou olejovou barvu, někdy také značky z hliníkového plechu, v případě hladkého povrchu i samolepky. Takové značky jsou potom nejčastěji namalované nebo jinak umístěné na stromech, sloupech, plotech a jiných objektech a jsou tvořeny vodorovným barevným pásem, pod a nad kterým je ještě bílý pás. Kontrola a obnova značení v ideálním případě probíhá každé tři roky, ovšem skutečnost samozřejmě závisí na možnostech dobrovolných spolupracovníků. Tím se může stát zájemce po absolvování nejméně deseti kilometrů zácviku pod vedením vedoucího značkaře nebo instruktora značení. Značené cesty jsou zásadně obousměrné, výjimkou jsou některé nadprůměrně navštěvované trasy v náročném terénu, například červeně značená cesta od Slezského domu na Sněžku. Na rozcestích značených cest a významných místech trasy se ve vzdálenosti maximálně čtyř kilometrů od sebe umísťují rozcestníky s tabulkami místního názvu a směrovými tabulkami. Každá turistická značka Klubu českých turistů má přiděleno čtyřmístné číslo, kde první dvojčíslo udává vedoucí barvu a územní příslušnost a druhé dvojčíslí znamená pořadové číslo trasy. Některé značené cesty mají i svůj vlastní název, který bývá uvedený na směrovkách, například Jiráskova cesta nebo Zlatá stezka Českého ráje. Od roku 1997 je prováděno obdobné značení i pro lyžaře a cyklisty, od roku 2005 také pro jezdce na koních. V roce 2008, při příležitosti 120. výročí svého vzniku, založil KČT veřejnou sbírku na podporu turistiky zdravotně handicapovaných spoluobčanů. Z účtu sbírky jsou získané finanční prostředky použity na značení turistických tras pro vozíčkáře. Kromě toho jsou získané prostředky využity také pro bezbariérové úpravy v chatách KČT. Jako vůbec první byla vyznačená 11. května 1889 červená trasa ze Štěchovic ke Svatojánským proudům. Po ní už se dnes neprojdete, neboť zanikla výstavbou štěchovické přehradní nádrže. Klidně se ale můžete vydat po cestě Vojty Náprstka, spoluzakladateli Klubu českých turistů. Poprvé byla vyznačena ve stejném roce jako její potopená sestra a je částí trasy číslo 0001. Vede od Berouna přes Svatého Jána pod Skalou až ke králi hradů, Karlštejnu. Ať už se vydáte kamkoli, vězte, že i cesta je cíl.