Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

STALO SE V KVĚTNU

Hudební svátek s tradicí 

Byla sobota 11. května 1946 a Praha si užívala jarní dny vonící svobodou a těšila se z události, která založila tradici přetrvávající dodnes. Dirigent Rafael Kubelík inicioval založení Mezinárodního festivalu Pražské jaro, přičemž záštitu nad jeho prvním ročníkem poskytl tehdejší československý prezident Edvard Beneš. Hlavní myšlenkou vzniku festivalu byla oslava padesátého výročí založení České filharmonie. Ta jej také v osm hodin večer ve Dvořákově síni pražského Rudolfina zahájila a zahrála slavnostně oblečenému a naladěnému publiku skladby našich hudebních velikánů - Josefa Bohuslava Foerstera, Otakara Ostrčila a Antonína Dvořáka. Festival trval až do 4. června a jeho součástí bylo například setkání u hrobu Bedřicha Smetany, varhanní koncerty, odpoledne klasické a barokní hudby, koncerty duchovní hudby, klavírní recitály, představilo se Pěvecké sdružení pražských učitelek a učitelů a také řada zahraničních hostů, včetně Leonarda Bernsteina, který zde poprvé dirigoval mimo americký kontinent. Hned tento první ročník znamenal fenomenální úspěch a položil základ k tomu, že se z festivalu, na němž se představují symfonické orchestry i komorní tělesa, stala jedna z nejvýznamnějších kulturních událostí u nás. Od prvního ročníku se festival prezentuje logem ve tvaru písmene „f“, které pochází z dílny českého malíře, ilustrátora, typografa a scénografa Františka Muziky, který byl také autorem plakátů pro první dva ročníky festivalu. Logo je tak výrazné a zařaditelné, že bylo v roce 2005 vybráno mezi stovku ikon českého designu dvacátého století. Jeho nadčasovost potvrzuje i to, že se v nezměněné podobě používá dodnes. Od roku 1947 se pevnou součástí festivalu stala rovněž Mezinárodní hudební soutěž Pražské jaro, která je od roku 1957 zakládajícím členem Světové federace mezinárodních hudebních soutěží. Od roku 1952 byl festival zahajován cyklem symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany a uzavírán 9. symfonií s Ódou na radost od Ludwiga van Beethovena. 

zdroj FOTO: https://czech-festivals.cz

Od roku 1957 je zahajován 12. května Mou vlastí ku připomínce dne úmrtí Bedřicha Smetany, tradičně ve Smetanově síni pražského Obecního domu a trvá až do 3. června. Festival odolal změnám režimu a od dob svého vzniku si drží výjimečnou úroveň. I v dobách temnějších přitahoval špičkové interprety z celého světa. Významným milníkem se stal rok 1990, kdy proběhlo první svobodné Pražské jaro po sametové revoluci. Sešli se zde Rafael Kubelík, Rudolf Firkušný a Leonard Bernstein, tedy muži, jejichž profesionální počátky byly spojeny s prvními ročníky festivalu. Splnili tady svůj slib, že se na festival vrátí, až bude Československo zase svobodné. Diváci tak mohli být svědky unikátního setkání tří uměleckých osobností, které se na festival po čtyřiceti letech vrátily už se světovým renomé. Festival mimo jiné připomíná významná hudební výročí uváděním výběru skladeb jubilujících autorů a současně také uvádí světové i české premiéry autorů soudobých. S podzimem roku 2013 přišlo Pražské jaro s další novinkou, a to prvním ročníkem Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného. Je časově situován do první poloviny koncertní sezony a věnuje se výhradně klavírnímu umění. Jubilejní pětasedmdesátý ročník v roce 2020 proběhl vzhledem k opatřením proti šíření koronaviru on-line. Letos nás čeká jednaosmdesátý ročník, a tím pádem se může Pražské jaro pyšnit nejdelší historií mezi festivaly i v celosvětovém měřítku. 

Andrea Říčková