Start na mistrovství světa zatím zůstává mým snem
Pro pravidelné čtenáře STOPu není jméno Pavla Mrázová neznámé. Naopak. Vědí, že si budeme povídat s vynikající tenistkou a zároveň dlouholetou učitelkou v Základní škole Mládí. Než se ale dostaneme k letošnímu dění na českých i zahraničních kurtech a k významným oceněním, kterých se jí dostalo, vybereme pár otázek z úplně jiného soudku.
Tentokrát bychom mohly začít trochu netradičně. Co vy a Vánoce? Lednové číslo vyjde už 22. prosince, takže tato otázka bude stále aktuální.
Moc času na jejich přípravu nemám, ale atmosféra blížících se vánočních svátků mě vždycky vezme za srdce. I když se předvánočnímu shonu snažím bránit, stejně mě vždycky do sebe vtáhne. Nakonec se zapojím do všech příprav, a i když to bývá mnohdy hektické, na Vánoce se těším. Sejde se celá rodina a je čas se na chviličku zastavit.
V předvánočním čase se Praha oblékne do svátečního a blížící se Vánoce na nás vykukují snad z každého koutku. Zajdete si třeba na Staroměstské náměstí na svařáček nebo na nějakou výstavu betlémů? A co půlnoční?
Nemohu říci, že něco z toho, co jste zmínila, dělám pravidelně rok co rok. Někdy jsou to vánoční trhy, jindy ten svařáček, půlnoční... Ale ono stačí, aby člověk tu atmosféru, která je všude ve vzduchu, vnímal. Třeba jen procházka parkem, pohled na rozsvícené stromečky – i to mě tak nějak naplňuje a přiznám se, že i dojímá. A zároveň tak zvláštně nabíjí. Musím ale říct, že jsou to dvě strany jedné mince. Vzpomínám na ty, kteří už nejsou mezi námi a je to pro mě smutek a nostalgie, na druhou stranu zase cítím, jak je úžasné, že jsme jako rodina pohromadě a že život pokračuje. Takže čas Vánoc má pro mě smutnou i radostnou stránku.
Stalo se někdy, že jste kvůli tenisu Vánoce s rodinou prošvihla?
Bylo mi asi šestnáct a vracela jsem se z Malty. Tenkrát to bylo opravdu natěsno. Bylo tam nějaké zdržení a k tomu ještě problémy se zavazadly. Už to fakt vypadalo, že budu trávit Štědrý večer na letišti. Koupila jsem rodičům k Vánocům nějakou gramofonovou desku a vzpomínám si, jak mi bylo úplně jedno, že jsem přišla o všechna zavazadla. Byla jsem šťastná, že mám dárek, vracím se domů a všechno ostatní bylo vedlejší. Ani dnes, ať už trénuji nebo se věnuji tréninku jiných, Vánoce „nevynechávám“. Štědrý den i první svátek vánoční ctím a vychutnávám si ten klid, pohodu a přítomnost mých nejbližších.
Když jsme si povídaly minule, tak jste si trochu posteskla nad tím, že se v tenise zapomíná na seniorské kategorie.
Možná, že jsem tím postesknutím přivolala změnu ☺. Vloni v říjnu jsem byla pozvána na radnici Prahy 4 na akci Českého tenisového svazu, jehož prezidentem je Ivo Kaderka. Tam jsem dostala ocenění coby nejlepší tenistka Prahy v seniorské kategorii. Byla to první vlaštovka, poprvé bylo takhle slavnostně a veřejně připomenuto, že tady máme vynikající hráče i v seniorském tenise a že i oni přispívají k dobrému jménu českého tenisu. Moc mě to potěšilo, protože takhle si představuji propagaci tohoto úžasného sportu. Je prima ukázat, že jsme dobří – od těch nejmenších až po ty nejstarší. Těsně před tím, jsem dostala z Evropského tenisového svazu ocenění, diplom a medaili, jako nejlepší hráčka roku 2015. To se uděluje za rok zpátky. Byly jsme tři hráčky se stejným bodovým hodnocením, tudíž jsme byly vyhlášeny všechny tři.
Podařilo se vám udržet si druhé místo ve světovém žebříčku nebo jste už udělala ten pomyslný krůček na vrchol?
Ten krůček mám stále ještě před sebou. Možná, že je to osud, že ten nahoře chce, abych se měla stále o co rvát. Přesto, že jsem zůstala těsně pod vrcholem, považuji uplynulou sezonu za velice úspěšnou. I proto, že jsem se téměř celý rok potýkala se zraněním. Podařilo se mi vybojovat celou řadu cenných vítězství na nejvyšších turnajích. Co se týče individuálních soutěží, cením si toho, že jsem ve své kategorii ženy 50+ obhájila prvenství na mezinárodním mistrovství Polska, získala jsem cenné body vítězstvím v áčkovém turnaji ve Švýcarsku, obhájila jsem prvenství na mezinárodním mistrovství Maďarska, opět jsem zvítězila na mezinárodním mistrovství České republiky v Karlových Varech... Kromě individuálních soutěží se mi například v Rudné podařilo s družstvem dospělých dosáhnout druhého místa ve středočeské I. třídě. Tam jsme se nejen udrželi, ale hodně jsem se zasloužila o to, že jsme byli druzí. Hrála jsem i v Německu v bavorské seniorské lize, kde jsme se v družstvech umístili na třetím místě. Takže ačkoli mě zranění hodně limitovalo a bylo to psychicky i fyzicky velmi náročné, myslím, že jsem nezklamala. A ještě k té pozici světové jedničky – věděla jsem, že bych si možná na tu vyšší pozici troufla, ale bylo to podmíněné startem na mistrovství světa na Floridě. V té době jsem nemohla na čtrnáct dní odjet, a navíc, co si budeme povídat. Takový „výlet“ není zadarmo. Věřila jsem, že bych se díky bodovému hodnocení dostala na špici, ale počkám si, až bude mistrovství někde v Evropě. Přes to všechno jsem spokojená. V mé kategorii startuje tolik skvělých tenistek, že umístění v první desítce je velký úspěch. A já jsem druhá, takže maximální spokojenost. Start na mistrovství světa zatím zůstává mým snem.
To by se jako dárek pod stromeček hodil nějaký sponzor.
Tak to by bylo úžasné, třeba když člověk věří v kouzlo Vánoc... Uvidíme.
Už jste zdravotně v pořádku?
Ze začátku to vypadalo, že budu muset přestat hrát. Přešla jsem ale na alternativní medicínu a díky chiropraktikovi panu Javanskému z Mělníka jsem se dala dohromady. Teď už jsem schopná hrát na sto procent. Cesta k uzdravení byla dlouhá, po všech stránkách náročná, ale vyšlo to.
Dalo by se říct, že uplynulý rok byl rokem, kdy jste překonávala sama sebe?
Řekla bych, že ano. Dost často jsem si říkala – tak to vzdej, můžeš dělat i něco jiného, můžeš jenom trénovat ostatní, nemůžeš hrát na sto procent... Bojovala jsem sama se sebou, se svým zdravím, ale byla tam ta víra, že to dokážu. Já si myslím, že psychika ovlivňuje strašně moc. A když se člověk vydá po cestě, které věří, nemůže to nevyjít. Doufám, že to tak bude i dál, protože člověk tím, že tělo přetěžuje, tak jednu věc vyléčí a může nastat problém jinde. Ale na to teď nemyslím a jsem ráda, že jsem to nevzdala.
Prozradily jsme, i když s úsměvem, co by se jako vánoční dárek hodilo vám. Jaký dárek byste svým nejbližším dala vy?
Takový, který v žádném obchodě nekoupíte. Víte, já jsem obklopena spoustou báječných lidí. Skvělou rodinou, která mě obrovsky podporuje, trpělivým trenérem Martinem Sýkorou, provozovatelem kurtů v Řeporyjích, kde trénuji, Zbyňkem Jirasem, týmem z AZ sportu ve Slezské, který se mi stará o rakety, kolegy ve škole a celou řadou přátel a fandů. Ti všichni byli, jsou a už navždy budou v mém srdci. Takže každému bych dala srdíčko, kde by bylo napsáno velikánské děkuji.