STALO SE V LEDNU
Dobrý večer, dobrou noc
Na noční hvězdné obloze se v dálce objeví chlapeček s papírovou čepicí na hlavě. Provede sedm veletočů, díky kterým se k divákům přiblíží, ukloní se, smekne a popřeje dobrý večer. Vyběhne po schodech, kterých bystré oko napočítá rovných dvacet, z posledního seskočí do sedla dětského houpacího koníka, který se posléze promění v automobil a nakonec v jednokolku. Po celou dobu jízdy kolem sebe chlapeček rozhazuje listy papíru, které jsou vlastně ekvivalentem večerních novin, které kameloti kolportovali v ulicích měst. Zkoušeli jste je někdy spočítat? Je jich rovných jednadvacet, přičemž poslední zůstane klukovi v ruce. Otočí jej směrem k divákům, kteří si tak mohou prohlédnout logo televize a název pořadu. V závěrečné znělce popřeje chlapec dobrou noc a zase zmizí na obloze. Tak právě tato znělka předchází a uzavírá přibližně deseti minutový pohádkový pořad, který už šedesát let nese název Večerníček. Předchůdcem nejsledovanějšího a také nejdéle vysílaného pořadu pro děti v Česku bylo Stříbrné zrcátko, které na televizních obrazovkách běželo každou neděli v čase, kdy se předpokládalo, že se malé děti ubírají ke spánku. Chladný podvečer 2. ledna 1965 převzal ale žezlo právě Večerníček a ukládal děti do postýlek pravidelně každé úterý, čtvrtek a neděli až do roku 1973, kdy se začal vysílat barevně, a hlavně každý den, různě se na kanálech Československé a později České televize stěhoval, až našel své trvalé bydliště na programu Déčko. Animovaná znělka, kterou v srpnu 1964 natočil režisér Václav Bedřich, je nejstarší televizní znělkou v České republice. Hudbu složil Ladislav Simon a autorem kreslené postavy kluka, který se stal personifikací laskavých večerníčkových příběhů, je výtvarník Radek Pilař. Chlapeček po celou dobu zdraví svoje diváky hlasem Michala Citavého, kterému bylo v době natáčení šest let. Animovaná postavička se sama o sobě stala tak populární, že když Petr Pavec 12. února 1999 objevil na observatoři v Ondřejově planetku s číslem 333777, pojmenoval ji právě Večerníček. Nemusíme se však dívat až do vesmíru, ikonického kolportéra nalezneme skoro na veškerém sortimentu určeném pro děti – na nádobí, ložním povlečení, kufřících na výtvarné potřeby, aktovkách, penálech, o oblečení nemluvě. Častým námětem k diskusi je, který z večerníčkových seriálů je ten nejoblíbenější? Je to ten, ve kterém postavy promlouvají hlasy Jiřiny Bohdalové nebo Vlastimila Brodského? Ten jediný hraný? Nebo ten, kde loutkoví včelí medvídci chvátají, aby byli do pěti u maminky v doupěti ? Každý má jistě svého favorita a jedině čísla hovoří jasně. Mezi nejdelší patří s počtem dílů padesát dva seriál Bob a Bobek na cestách a v závěsu jsou příběhy o Krtečkovi se čtyřiceti třemi díly. Jasným favoritem je ale Hlemýžď Matěj a skřítek Vítek, seriál vyrobený v dobách Československé televize českými tvůrci, v českých studiích pro Slovensko, má rovných sto dílů. Nejznámější kamelot v našich luzích a hájích nepřivážel dětem pohádky výhradně jen z české produkce, ale i té zahraniční. Jsou to například Tip a Tap, Rodina Nessových nebo příběhy Bolka a Lolka. V posledních letech ale Česká televize vysílá výhradně domácí tvorbu a sama každým rokem několik nových příběhů vyprodukuje.