Domeček na pevných základech
Dům dětí a mládeže Stodůlky, známý také pod jednoduchým názvem Domeček, v letošním roce oslaví pětatřicet let existence. Od ledna usedá do ředitelského křesla Marie Haklová. Nová šéfová mimo jiné říká, že ji práce tady vrátila do dětství, ve kterém sama kroužky navštěvovala, a tak se pro ni zaměstnání stalo současně srdeční záležitostí.
Přestože nepocházím z Prahy, prožila jsem zde větší část svého dosavadního života. Třináctku jsme si vybrali z několika důvodů - jednak proto, že moji rodiče žijí v západních Čechách a odsud to k nim máme relativně blízko, a také proto, že se tu dobře žije.
V neposlední řadě zde mám práci, která mě baví, naplňuje a posouvá dál.
Byť jsem původně nestudovala pedagogiku, nakonec jsem se dostala na skvělé místo, kterým je Dům dětí a mládeže Stodůlky.
Měla jsem velké štěstí, že jsem zde začala pracovat v době, kdy Domeček vedla paní ředitelka Jana Šimánková. Byla, je a bude pro mě velkým vzorem, naučila mě spoustu věcí a jsem velmi ráda, že mohu v její práci pokračovat.
Odkud vedla vaše cesta do Domečku?
Po gymnáziu jsem vystudovala vyšší zdravotnickou školu a několik let pracovala v oblasti hygieny práce. Následně jsem čtyři roky působila v tiskovém oddělení České advokátní komory. Pak přišly děti a dvě mateřské dovolené, během nichž jsem založila vlastní firmu zaměřenou na výrobu hraček a vzdělávacích pomůcek.
Právě tehdy se začala formovat moje blízkost k práci s dětmi. Moji synové navštěvovali DDM Stodůlky a já jsem zde také učila, konkrétně irské tance, kterým jsem se dlouho věnovala. Krátce před pandemií covidu jsem do Domečku nastoupila jako konzultantka marketingu - při práci v České advokátní komoře jsem vystudovala vysokou školu se specializací na komunikaci a média.
Postupně jsem v Domečku prošla různými rolemi - od externí spolupráce přes asistenci v pěveckých sborech, výuku hudby a vedení hudebního oddělení až po pozici zástupkyně paní ředitelky, kterou jsem vykonávala od loňského září.
Má DDM své místo i v dnešní době?
O tom, že má, svědčí mimo jiné velký zájem o naše aktivity. Při spuštění zápisů na kroužky nebo tábory bývá během několika minut obsazena většina míst. Důležité ale není jen to, že máme plno - podstatné je, že se snažíme být otevřeným místem, kde se lidé všech generací cítí dobře.
Svět kolem nás se rychle mění a my se s ním musíme vyvíjet, ale vždy se snažíme, aby to bylo s lidskou tváří. Ročně nabízíme přibližně tři sta kroužků a během týdne našimi dveřmi projdou dva a půl až tři tisíce klientů. Naše nabídka je pestrá, najdete u nás aktivity hudebně-dramatické, sportovní, taneční, jazykové, technické, multimediální, výtvarné a tvořivé, přírodovědné a aktivity pro předškolní děti.
Pro mě je Domeček místem, kde lidé můžou růst a cítit se dobře - ať už je jim pět, patnáct, nebo padesát.
Je něco, čím se stodůlecký Domeček odlišuje od jiných DDM?
Velkou sílu máme například v technických kroužcích, které jsou sice úzce zaměřené, ale velmi kvalitní - ať už jde o letecké a lodní modeláře nebo radioamatéry. Osobně mě při nástupu do Domečku nadchl také rybářský kroužek, který - troufám si říct - není úplně běžný.
Silnou stránkou je i orientální tanec - naše tanečnice se úspěšně účastní soutěží a přivážejí ocenění i ze zahraničí. Jsme rádi, že máme co nabídnout i dospělým. Osobně mám velkou radost z rozvoje pěveckého sboru Jistá nejistota, u jehož zrodu jsem mohla být.
Domeček ale nejsou jen kroužky, patří k němu také tábory, spolupráce se školami a pestrá nabídka akcí, které přirozeně kopírují průběh roku. Stojíme na tradicích, ke kterým se rádi vracíme a které si střežíme.
Kdo vlastně jsou lidé, kteří kroužky vedou?
Máme dvě základní skupiny spolupracovníků. První tvoří interní zaměstnanci, pro které je práce v DDM ve většině případů hlavním pracovním úvazkem. Jejich práce ale není jen samotná výuka - patří k ní také administrativa, příprava programů a často i manažerské úkoly.
Druhou, velmi početnou skupinou jsou externí spolupracovníci. Najdeme mezi nimi studenty, pracující i seniory, často velké profesionály a špičky ve svém oboru, kteří se ve volném čase věnují výuce dětí i dospělých. Každé spolupráce si velmi vážíme - není samozřejmé věnovat svůj čas práci s lidmi, a už vůbec ne s dětmi. Vztah k oboru a k dětem je pro nás klíčový.
Čeká vás nyní v Domečku nová etapa. Jak se na ředitelování těšíte, připravujete a jaké jsou vaše vize?
Jedním z pilířů, na kterých chci stavět, je spolupráce. Mám radost, že mohu pokračovat se stávajícím týmem, který dobře znám a považuji jej za tým odborníků a skvělých lektorů. Poslední týdny před Vánocemi jsem měla hodně, ale zároveň hezky nabité. Potkala jsem se se všemi kolegy a chtěla jsem vědět, jak s novou změnou souzní nebo nesouzní. Hodněkrát padla otázka na to, co budu měnit. Já ale v tuhle chvíli toužím po tom, aby všechno zůstalo tak, jak je. Velkou výzvou pro nás bude nové detašované pracoviště - Hnízdo Universum, které vzniká v prostorách bývalých sběrných surovin ve Stodůlkách.
Do nové role vstupuji s pokorou a respektem k odpovědnosti, kterou s sebou nese. Přesto je pro mě důležité zůstat v kontaktu s přímou pedagogickou činností - jen tak mohu dobře rozumět každodenní práci našich lektorů. Mým přáním je, aby Domeček zůstal místem, kam lidé chodí rádi a kde nacházejí smysluplné využití svého volného času. Pevné základy, na kterých Domeček stojí, považuji za klíčové a chci na nich dál stavět.
Máte i vy ve svém okolí někoho, se kterým stojí za to seznámit čtenáře STOPu?
Neváhejte a ozvěte se nám. Svoje návrhy zasílejte na RickovaA@Praha13.cz.