Děkuji vám, pane obuvníku
Když je něco špatné, lidé si hned stěžují a šíří to dál, ale když jste s něčím spokojeni, berete to většinou jako samozřejmost a nikde to neříkáte a nepíšete... Já bych ale chtěla napsat něco o Panu Obuvníkovi! Již léta letoucí je v Obchodním centru Luka nahoře v malé místnůstce plné vůně lepidla nenápadný, klidný a milý pán. Léta k němu chodím opravovat boty, kabelky a pásky. Pokaždé, když přijdu, prohodí se mnou pár milých slov, zalichotí mi, jak mi to sluší, a já odcházím nejen s pocitem, že budu mít dobře a oproti jiným opravnám levně opravené boty, ale mám hned lepší náladu. Není to samozřejmost. Má plno práce a nemá čas na povídání, ale vždy si ho udělá. Jednou jsem zašla do jiné opravny, kterých je po Praze tolik – takových těch stejných, co jsou v každém větším obchoďáku. Zaplatila jsem za podpatky 250 Kč a vydal mi je pán, který skoro ani nepozdravil, natož aby se mnou prohodil pár slov. Proč taky, vidí mě jen jednou a nejde mu o to, abych se vrátila. On je jen zaměstnanec. Ale ten „můj Pan Obuvník“ má zájem, abych se vrátila. Možná se mu se mnou i dobře povídá a já jsem za to ráda. Když byl jednou nemocný a říkal, že už nebude moci opravovat, bylo mi z toho smutno. Říkala jsem si, o další kvalitní službu méně... Po nemoci se opět vrátil, pracuje dál a doufám, že ještě dlouho bude. Díky za takové služby a lidi. Kéž by jich bylo více.
Děkuji vám, pane.