Do kostela na roráty (Vzpomínky 1974)
Všade bylo tma, jen v chaloupkách, jak svítili, rozlévalo se z oken mdlé světlo po návsi. Po celé obci byl ještě klid a ticho. Jen z jednotlivých statků se ozýval skřípot a vrzání pumpy, rachot nádob nebo chraplavý zpěv kočího nebo pohůnka, když napájel dobytek. Jednotlivě se ozýval hlas rolniček nebo zvonce, jak mlékaři jeli do Prahy s mlékem anebo pekař s pečivem. Ze vrátek se trousily babičky s lucernami a pomalým krokem se ubíraly ke kostelu. Nad Prahou byla vidět bledá záře a byl slyšet temný hukot a šum, což prozrazovalo blízkost velkoměsta. V kostele bylo ticho a klid, jen u hlavního oltáře blikalo věčné světlo a v lavicích, jak kdo přišel, si rozsvítil svoji lampičku tzv. sloupek. Jinak byl celý kostel pohroužen do šera. Sem tam bylo slyšet zakašlání nebo šouravé kroky některého opozdilce. Na varhany v té době hrával řídící učitel ve výslužbě Macourek. Macourkovi bydleli ve staré škole proti kostelu, dnešní hudební škole.