STALO SE v LISTOPADU
Český tenor v Americe
Metropolitní opera se nachází na newyorském Manhattanu ve čtvrti Upper West Side. Operní dům ve stylu moderní architektury byl založen v dubnu roku 1880 a jeho název se běžně zkracuje na Met. Kromě všech druhů operních děl je zde uváděn i balet a řada koncertů, například zde hostovala Berlínská filharmonie. A právě v tomto svatostánku vystoupil jako vůbec první Čech 30. listopadu 1906 tenorista Karel Burian. Pod jménem Carl Burrian ho ve své době znal celý, zejména hudební, svět. Přední tenorista počátku století, spisovatel a překladatel operních libret vynikal především jako interpret rolí v operách Richarda Wagnera. Však také svůj debut v Met uskutečnil v roli Tannhäusera ve stejnojmenné Wagnerově opeře. Pěvec s absolutním sluchem a vynikající fotografickou pamětí se narodil 12. ledna 1870 v Rousínově u Rakovníka do docela obyčejné rodiny. Byl prvním synem truhláře Františka Buriana a jeho ženy Františky. Už od dětství projevoval nesmírný hudební talent, od čtyř let se učil hrát na housle a tahací harmoniku a mimo to velice dobře zpíval. Protože byl vzorným a nadaným žákem, byl při studiu na reálce v Rakovníku doporučen ke studiu na Akademickém gymnáziu v Praze. Sem se s ním přestěhovala celá rodina a rodiče si pronajali kavárnu Slavia, avšak jejich podnikání se nesetkalo s úspěchem. Po maturitě Karel na přání rodičů několik let navštěvoval právnickou fakultu Karlovy univerzity, ale studia zanechal, aby se mohl věnovat pouze zpěvu. Profesionálně debutoval v září 1891 v roli Jeníka Smetanovy Prodané nevěsty v českém Národním divadle v Brně. Tady během tří měsíců nastudoval více než deset rolí, například v Daliborovi, Hubičce nebo Trubadurovi. Neúspěšně se ucházel o místo v Národním divadle v Praze. A tak začala jeho pouť evropskými městy. První zastávkou se stal estonský Tallin, kde získal sólovou roli Fausta. Přes noc se naučil obtížný part za nemocného kolegu a taky zde ztvárnil svoje první role v operách Richarda Wagnera. Další jeho kroky vedly do Lipska, Cách, Kolína nad Rýnem a dalších německých měst, kde strávil sedm let. Nicméně srdce ho pořád táhlo do Čech, přičemž dokonce odmítl angažmá v Berlínské opeře. V roce 1900 se mu splnil sen a nastoupil do Národního divadla v Praze, kde jako zpěvačka působila jeho manželka Františka, s níž se seznámil během svého působení v Kolíně nad Rýnem. Spolu s ním do divadla nastoupil také jeho bratr Emil, který byl otcem hudebního skladatele a divadelníka Emila Františka Buriana a dědečkem písničkáře Jana Buriana. Přestože Karel v Národním divadle zpíval řadu velkých rolí, jeho postavení zde bylo komplikované. Dámská část publika upřednostňovala jeho předchůdce, někteří kritici mu vyčítali působení v Německu, neshody s ředitelem opery vyvolávala také jeho nedisciplinovanost, když nebyl ochotný se přizpůsobovat každodennímu režimu a nezřídka se na poslední chvíli nedostavil na představení. Dalším jeho působištěm se stala Budapešť, později také Drážďany, kde se stal stěžejním představitelem tenorových rolí ve Wagnerových operách a kde také vystoupil po boku Emy Destinnové. Zde poznal Elsu Dingesovou, se kterou odjeli do Ameriky, kde ovšem Elsa po dvou letech vztahu zemřela. Její manžel podal na Buriana žalobu, ten byl odsouzen za cizoložství a Metropolitní opera s ním ukončila spolupráci. Během první světové války hostoval v divadlech po celém Rakousku-Uhersku, v Budapešti, ale také po českých městech. V poválečných letech už nedokázal svou kariéru dále budovat. Poškození hlasivek v důsledku vypití louhu, zhoršený zdravotní stav a nesprávná životospráva způsobily zhoršení jeho výkonů. Zemřel 25. září 1924 na svém statku v rodném kraji.