Doufám, že ten agresivní název nikoho neurazil. Ale myslím si, že vystihuje velmi silně to, s čím jsme o Vánocích konfrontováni.
Doufám, že ten agresivní název nikoho neurazil. Ale myslím si, že vystihuje velmi silně to, s čím jsme o Vánocích konfrontováni.
Pokud si někdo myslí, že město Betlém je mýtem, že Ježíš Kristus v něm narozený je mýtem (jak praví jakýsi marxistický slovník), jsou pro takového člověka Vánoce blamáží. Proč? Protože je oddělil od jejich podstaty. To, co odsekneme od kořenů, se stává totiž souškou bez života. Tito lidé by měli nejspíš vzhledem k historickým pramenům rovnou označit jako mýtus Aristotela, Platona a další, neboť je máme méně doložené než Ježíše Krista. Věřím a doufám, že tento klamný pohled nám snad už mizí ze scény. Tak teď něco pozitivnějšího. Za Vánoce vděčíme jednomu malému dítěti, které se narodilo v celkem malém národě, v bezvýznamné rodině (alespoň do té doby) a navíc v chlévě. Toto dítě, Ježíš, je pro člověka darem Boží dobroty a zcela změnilo běh dějin, protože Vánoce se slaví dnes snad po celém světě. Ježíš Kristus ve svém evangeliu, které jeho narozením začíná, přinesl především radostnou zvěst o věčné Boží dobrotě a milosrdenství, které jsou člověku stále otevřené. Ano, šlo o jedno jediné, přinést na svět opravdovou záchranu, ukázat kudy vede cesta k naplněnému životu. Právě z tohoto důvodu Vánoce slavíme a já bych byl rád, kdybychom si je nenechali ničím a nikým ukrást. Žádným shonem a nervozitou. Naopak, vydejme se ke kořenu vánoční krásy, jímž je Dítě narozené v Betlémě, i ke kořenům nás samotných a hledejme pravý smysl života člověka.Třeba si k tomu vytáhněme z knihovny Bibli a přečtěme si opravdový příběh o narození Ježíše z Matoušova evangelia (Mt 1,26-2,20).