Vánoční ozdoby s duší a srdcem malířů a sklářů
Už řadu let nacházíte na této dvoustraně články, které mají společné téma. Vánoce a vše, co k nim patří. Povídali jsme si se spoustou lidí, jejichž profese přímo i nepřímo s vánočními svátky souvisí – o pěstování vánočních stromů, chovu ryb, o výrobě zvonů a zvonků, o jmelí, dřevěném betlému nebo hračkách, navštívili jsme voňavé království svíček, zašli jsme do pekárny a také jsme malinko pronikli do tajů ruční výroby vánočních ozdob. To bylo v roce 2009. Tehdy jsme se vypravili na Jablonecko a navštívili dvě úžasné dámy, které se výrobě této křehké krásy věnují doma. Letos jsme zajeli do družstva umělecké výroby Vánoční ozdoby ve Dvoře Králové nad Labem, kde se tento sortiment vyrábí ve velkém. S historií i současností družstva, ale také se samotnou výrobou foukaných vánočních ozdob nás seznámil jeho předseda Miroslav Šorma.
Vánoční ozdoby se k nám původně dovážely z Německa. Centrem jejich výroby se v polovině 19. století stalo duryňské městečko Lauscha. Kdy se začaly ozdoby vyrábět tady?
Historie našeho družstva se začala psát 20. července 1931, kdy vznikla výroba v Doubravici a ve Zdobíně. To ale ještě nešlo o klasické vánoční ozdoby. Těm předcházela výroba foukaných perel, s kterou v tomto kraji začal v 60. letech 19. století Josef Kynčl ze Zdobína. V Podkrkonoší a pod Jizerskými horami to naučil zemědělce, kteří se jejich výrobou v zimě živili. Takže v chalupách byla spousta foukačů, kteří foukali krásné perly. Mezi první skláře v našem kraji patřili i skláři ze Dvora Králové nad Labem. Po 1. světové válce ale zájem o tento sortiment začal klesat. Byla vysoká nezaměstnanost a sklářská kancelář z Hradce Králové začala pořádat kurzy pro foukače a malíře. A tak ve 30. letech 20. století vzniklo zcela nové odvětví – výroba foukaných vánočních ozdob. V již zmíněné Doubravici se už malovalo, smáčelo, používaly se emaily a už se také stříbřilo zevnitř. Tak jako teď. Takže postup výroby je víceméně stejný. V roce 1931 vzniklo družstvo Vánoční ozdoby, které nepřetržitě funguje dodnes. Kdysi jsme měli sedmnáct provozoven – v Orlických horách, v Jablonci nad Nisou, u Jičína, v Kuksu... Takovým tradičním výrobkem, který se prolíná celou érou existence našeho družstva je šiška, oříšek nebo jahůdka a od té doby, co si skláři osvojili výrobu do forem, se začaly objevovat výrobky ve tvaru kostelíčků, hájenek a podobně. Víte, že populární Mikuláš se vyrábí už více než 70 let?
Ty malé provozovny ještě fungují?
Bohužel ne. Zůstaly už jen dvě, a to v Horním Bradle u Hlinska v Čechách a zdejší ve Dvoře Králové.
Pod jakou značkou jde vaše zboží náš, ale převážně na zahraniční trh?
Až do roku 1991 nám zajišťovala export vánočních ozdob společnost Jablonex, od roku 1992 spolupracujeme s jabloneckou společností Ornex. Pod touto značkou vyvážejí většinu své výroby i ostatní výrobci vánočních ozdob.
Takže když uvidím v obchodě krabičku se zde vyrobenou ozdobou, tak tam bude Ornex nikoli název vašeho družstva?
V Čechách tam název našeho družstva bude, ale v zahraničí může být na etiketě jen vyrobeno v České republice nebo tam může být uvedená společnost Ornex.
A teď nám prozraďte, jak tyhle nádherné ozdoby vznikají.
Základní a nejnáročnější profesí u nás je foukání. Foukač, který má zájem se to naučit a je šikovný, dokáže třeba po dvou měsících vyfouknout kuličku menších rozměrů, kterou už můžeme použít do zakázky. Aby se naučil vyfouknout zvoneček, to už může trvat třeba tři, čtyři roky. Některý foukač vyfoukne labutě třeba až po deseti letech praxe. U malířky trvá zvládnutí těžších dekorů třeba dva roky.
Takže nejsložitější je ozdobu jako takovou vyfouknout a potom pochopitelně je náročné i to finální zdobení.
To jen úvodem. Hlavní surovinou pro výrobu ozdob jsou skleněné trubice o různých průměrech a různých tloušťkách stěny. Teplota skla při tvarování musí mít 1 200 stupňů Celsia. Z něj pak naše foukačky, u nás pracují převážně ženy, vyfouknou požadovaný tvar a velikost vánoční ozdoby. Tak vznikne polotovar nebo, jde-li o čiré ozdoby bez zdobení, přímo výrobek. Je to buď volný tvar, formový výrobek nebo sloučenina volného tvaru a formového výrobku. Volný tvar je například koule, zvoneček, raketa, formový je šiška, autíčko...
U něj už vidíte šev, známku toho, že je z něčeho složený. Kombinovaný tvar je třeba labuť nebo nějaký ptáček, kde se tělo vyfoukne do formy, ale krk se musí vytáhnout už jako volný tvar.
A co dál, když už je tvar hotový?
Pak už se vše řídí požadavkem zákazníka. Převážná část naší výroby jde do zahraničí a má už svého konkrétního odběratele. Povětšinou jdou polotovary do stříbřírny. Stříbro se aplikuje do ozdoby zevnitř a redukuje se teplem – namáčením ozdob do padesát stupňů horké vody. Teprve potom se usadí na vnitřních stěnách. Některé výrobky ale stříbřírnu obcházejí a jdou přímo z foukárny do malírny, kde se malují. Nebo jejich cesta vede přes smáčírnu, kde se dává ozdobám základní barevný odstín a teprve po zaschnutí jdou do malírny. Část stříbrných a barevných výrobků ale malírnu vynechá, protože zákazník je požaduje hladké. My tomu říkáme hladké zboží. Ty jdou rovnou ze stříbřírny nebo smáčírny do balírny, kde se ozdobě uřízne stopka a nasadí se jí takzvaná záponka, která slouží k zavěšení. Pak už se balí do krabiček. A ta ozdoba, která vás tak zaujala, kde bílá plynule přecházela v modrou? Na to je potřeba stříkací kabina. Polotovar projde dvěma procesy. Nejdříve se nastříká spodek bíle a po zaschnutí vršek, který bude v konečné fázi tvořit nebe, se nastříká modře. Pak to jde na sítotisk, kde se udělá základ motivu, v našem případě zimní krajinka. Konečné „slovo“ má pak malířka.
Kolik barev používáte?
Za éry socializmu se tvrdilo, že škála šesti odstínů je pro požadavky zákazníků celého světa dostačující. Dneska jich máme asi dva a půl tisíce.
Už několikrát padlo slovo malírna. To je místo, kde dochází k veškerému zdobení?
Ano. Tam každá malířka aplikuje předepsaný dekor, který si zákazník přál. Od toho se také odvíjí cena, protože může být dekor jednoduchý, ale jsou i dekory složité, kdy malířka musí vzít ozdobu osmkrát, ale i dvanáctkrát do ruky. Za směnu udělá třeba dvanáct koulí nebo dělá tři hodiny jedno autíčko, protože musí použít například osm barev. Komplikovaný je i šlehačkový dekor. Malířky musí mít cit pro to, aby neodpadával. Musí pracovat pořád stejnou rychlostí, protože jakmile se trošku pozastaví, tak zaschne a na ozdobu se nepřilepí. Před malířkami opravdu klobouk dolů.
Čím se zdobí a jak široká je škála dekorů?
Tady bych asi měl zmínit, že naprosto všechny komponenty jsou zdravotně nezávadné, na všechno máme atesty. Používáme jednak různě hrubé posypy – povětšinou plastové, kovové, skleněné, používáme třeba i prosívaný písek nebo namletou kávu. Barvené dekory se dělají i klasickou barvou. K barevnému odstínu ozdoby se volí barva posypu. Mohli jste vidět i ozdoby, kde dekorování není téměř vidět. To se dělá tak, že se ozdoba smočí v matu a lakem se vytírají dekory. A mohl bych pokračovat dál a dál. Každý kus je originál. Také proto, že foukačka i malířka dávají do své práce kus svého srdce i duše.
Nevydáváte katalogy, kde tedy začínají vaše obchody?
Pro nás to všechno začíná tady ve vzorkovně. Většinou v srpnu, v září. V listopadu už odchází první návrhy vzorkových zakázek, samozřejmě na další rok. Každý zákazník, tak je to už „od nepaměti“ a už s tím počítáme, má právo udělat dva až třikrát změnu. Neodhadl barvu, nelíbí se mu posyp, který navrhl... Zkušený obchodník už ale vše odhadne a na druhý výrobní pokus má změn minimum.
Kdo vymýšlí nové tvary, barevné provedení a zdobení?
My tu máme vzorkařky a svoje vzorkovací studio. Máme tam čtyři malířky a dvě foukačky, ale na výrobě vzorků se podílejí i malířky z provozovny. Většinou to funguje tak, že malířka má vytypovanou svou foukačku, která dokáže její představy zrealizovat. Tito lidé už musí být opravdu zkušení, to, co navrhnou, nesmí být „propadák“. Navíc musí mít na zřeteli, že tu ozdobu pak budou dělat i méně zruční zaměstnanci než jsou oni. Do května to musí být připravené, abychom to mohli nabídnout na kontraktační výstavě s Ornexem. V naší evidenci máme už asi 85 000 výrobků.
Kolik kusů ozdob se u vás ročně vyrobí?
V současnosti činí roční výroba asi 4 miliony kusů, počet se odvíjí od složitosti dekorů a ceny ozdoby. Jen pro zajímavost – na přelomu tisíciletí to bylo asi 13 milionů kusů. Ročně spotřebujeme až 32 000 kg skleněných trubic, 900 litrů stříbřícího roztoku, více než 8 000 kg barev a asi 4 300 kg posypů.
Jaké ozdoby si zahraniční zákazníci nejčastěji objednávají?
Je to celkem dost podobné jako u nás. Ale Amerika, to úplně jiná káva. To je asi to nejhorší z té naší představy Vánoc a ozdobeného stromečku. Oni si na stromeček dávají, samozřejmě kromě tradičních tvarů ozdob, třeba ponorky, křižáky, chobotnice, okurky, hamburgery, průřezy ovocem, čtvrtku nebo půlku rajčete, brokolici, květák... Okurky děláme ve velkém. Mají tam zvyk, že když ustrojí stromeček, visí na něm jedna okurka. Kdo ji najde jako první, má nárok na zvláštní dárek. Amerika se složením tvarů ozdob rozhodně vymyká. Naštěstí jsem se ještě nesetkal s vánoční ozdobou, kterou bychom nedokázali udělat.
Dohodli jsme se, že v určité části vaší vzorkovny nebudeme fotit, protože tady už jsou horké novinky příštích Vánoc. Kolik jich my, na rozdíl od čtenářů, můžeme vidět?
Máme tu asi 250 nových dekorů, které jsme nabídli zákazníkům na příští sezonu. Ornexu jich ale ročně dáváme přes dva tisíce. Musím podotknout, že ty dekory nemusí jít do výroby v totožné podobě. Zákazník si může něco přidat, něco ubrat, změnit barevné provedení... Ale jak se říká, náš zákazník, náš pán.
Všechno prochází nějakými módními trendy. Co bude „in“ letos a jak to odhadujete na příští rok?
To nám určují veletrhy bytového textilu a oděvního průmyslu. Bývají ve Francii a jezdí tam naše návrhářky. Každá žena si chce vše sladit. Má například bordó závěsy, tak k tomu chce i bordó ozdoby. Letos je módní bílá, lehce odekorovaná nějakou jinou pastelovou barvou, například zelinkavou, fialovou a k tomu třeba papežská fialová nebo tmavě zelená. Ale to módní je asi jen 20 % naší produkce. Zbývající je v odstínech základních barev jako je červená, zelená, zlatá, modrá... Pro letošní rok nebyly tolik žádané zářivé odstíny, ale tlumenější, tmavší.
A jak je na tom barevné zdobení?
To záleží na vkusu nákupčího, co předpokládá, že se lidem zalíbí. On potom vše ladí se svým týmem, který sestavuje kolekce a katalogy. My se pak podřizujeme a snažíme se jim vyjít ve všem vstříc.
Kolik procent vaší výroby zůstává v tuzemsku?
Poslední roky se to číslo zvětšuje. Dřív to nebylo ani 10 %, teď bych řekl, že až 30 % se prodá u nás. Skleněné ozdoby začínají v České republice prožívat svou renesanci. Na rozdíl od těch umělých jsou dokladem vkusu, šikovnosti a umu našich zaměstnanců a český zákazník opět přichází na chuť kvalitě. Skleněná ozdoba v sobě má skutečné kouzlo Vánoc. Každému bych přála, aby se mohl na výrobu ručně dělaných vánočních ozdob podívat. Je to něco úžasného.
Máte nějaké tak zvané dny otevřených dveří?
To zrovna ne, ale každý, kdo se na nás prostřednictvím webových stránek obrátí, se může přijít podívat (Benešovo nábřeží 2286, Dvůr Králové nad Labem). Tuto možnost hodně využívají školy, školky nebo skupinky seniorů. Začali se na nás obracet i zájemci z Holandska, Dánska nebo ze Skandinávie. Každého sem rádi pustíme, vždyť se máme čím pochlubit.