Jemná krása krajky
V předvánočním čase se nejen města a obce, ale také naše domovy oblékají do svátečního. Zavoní cukroví, rozmístíme nejrůznější vánoční dekorace, svíčky, betlémy, jmelí, ozdobíme stromeček... A nejedna hospodyňka dá na stůl krajkovou paličkovanou dečku, která mnohdy bývá památkou na maminku nebo babičku. Jak a kdy se ale krajka zrodila? Tak to se úplně přesně neví. Jisté však je, že šitá a paličkovaná krajka je zmiňována už v renesanční Itálii 15. století. O rozšíření krajky i zdokonalení techniky její výroby se zasloužili Benátčané. Už v první polovině 16. století vycházely první krajkářské vzorníky, podle kterých se krajky šily a paličkovaly po celé Evropě. A jak to bylo u nás? Pro odpověď jsme si zajeli přímo do města krajky – do Vamberka. Navštívili jsme společnost Vamberecká krajka CZ, která je od roku 2003 pokračovatelem světoznámého družstva Vamberecká krajka Vamberk, které vzniklo v roce 1946. Tady se nám věnovala jednatelka společnosti Marie Stoklasová. Prohlédli jsme si také Muzeum krajky Vamberk, kterým nás provedla expertka na krajky a paličkování, etnoložka Martina Rejzlová. Obě tyto dámy nám svým výkladem poodhalily to podstatné z historie a současnosti paličkované krajky.
Paní Rejzlová, podle kronik má krajkářství na Vamberecku více než čtyřsetletou tradici.
Znalost paličkování se na Vamberecko dostala po třicetileté válce, kdy vamberecké panství získal Nizozemec Kašpar z Grambu. Jeho manželka hraběnka Magdalena Grambová umění paličkování přivezla z rodných Flander a tomuto řemeslu naučila i místní ženy. Krajkářství údajně zavedla jako robotu. Faktem ale je, že mnoha rodinám dala v těžkých časech obživu. Zdejší ženy učila takzvaným belgickým vzorům. Jsou velice náročné, paličkuje se někdy osmdesáti až sto paličkami. Tehdy se paličkovalo téměř v každém domě, k herduli usedaly celé rodiny – ženy, muži i děti. Pod Orlickými horami se krajkářstvím živilo na šest tisíc lidí. Ale teprve díky hraběnce Grambové se toto místo stalo evropským střediskem krajkářské výroby. Sedmnácté století bylo ve znamení baroka. Umělecký styl si liboval v bohatosti tvarů a také ve zdobnosti. Šlechta, církevní hodnostáři i bohatí měšťané se chtěli honosně oblékat a krajka se stávala žádaným a luxusním doplňkem oděvu. Zdobila ale také interiéry majetných šlechticů a zkrášlova la církevní prostory. Po čase se rozšířila mezi měšťany a posléze našla uplatnění i mezi prostým lidem. K výrobě krajky se nejčastěji používalo kopřivové, bavlněné, lněné nebo hedvábné vlákno, zdobnost krajky získávaly díky zlatým a stříbrným dracounům.
Kdo tehdy od krajkářů upaličkované zboží vykupoval?
Faktor – v minulosti se říkalo podomní obchodník. Ten prodával lidem nitě a objednával výrobu krajek podle vzorů, které byly zrovna na trhu žádané. Od lidí hotovou krajku také vykupoval. Většinou neplatil hned, ale až sám prodal. Tedy až při další návštěvě. Faktorství bylo ve Vamberku velice rozvinuto až do roku 1945. Faktor měl své vzorníky a obcházel s nimi krajkářky. Chodil po dědinách po podhůří Orlických hor. Věděl, která krajkářka je na jakou krajku šikovná a zadal u ní třeba dvacet až třicet metrů vláčkové krajky. Faktoři zboží rozváželi po celé monarchii. Na trhu se krajky prodávaly draho, ale příjmy těch, kteří je po dlouhé dny a noci vytvářeli, sotva pokryly skromné živobytí. Od poloviny 18. století se krajka stává ozdobou lidových krojů a poptávka dále stoupá. Ke zdobení krojů se často používala takzvaná vláčková krajka, pro kterou si krajkářky vymýšlely vlastní motivy. Ústřižky těchto krajek si pak ukládaly jako předlohu pro další práci. Nejčastěji do Bible nebo modlitební knížky. Aby je měly vždy po ruce. Krajku si oblíbila také Marie Terezie. Na korunovaci svého manžela Františka I. Lotrinského si oblékla šaty bohatě zdobené krajkou. Habsburkové krajkářství významně podporovali. Císařovna Marie Terezie prohlásila roku 1753 krajkářství za svobodnou živnost, v roce 1767 pak v Praze zřídila první krajkářskou školu v českých zemích. Od poloviny 19. století ale zaplavují trh stále dokonalejší a levnější krajky vyráběné stroji. Krajkářské odvětví muselo začít hledat nové podněty. První přišel roku 1879, kdy byl ve Vídni zřízen speciální umělecký ateliér pro navrhování vzorů a CK centrální krajkářský kurz. Tato instituce se starala také o odbyt a o vznik nových škol po celé monarchii.
Použila jste pár výrazů, z kterých ale vůbec nejsem moudrá ☺. Belgický vzor, dracoun, herdule, vláčková krajka... Co vůbec potřebuje krajkářka ke své práci?
Tak nejdříve k tomu, co krajkářka potřebuje. Podušku neboli herduli. U nás se používá ve válcovém tvaru. Ta musí být dostatečně tvrdá, aby v ní držely špendlíky. Dále prešpánový podvinek (papír), do kterého krajkářka vytváří svůj vzor, který paličkuje zpaměti – jen na podvinku z vypíchaných dírek pro špendlíky. Postupem doby se začaly dělat podvinky kreslené, takže krajkářka podle kresby už věděla, jak má paličkovat. Pak jsou to samozřejmě paličky. U nás se nejčastěji používaly typické paličky s bambulkami, takzvané vamberecké. Nejlepší dřevo na paličky je z ovocných stromů, nejlépe švestkové. Dále jsou pláštíkové paličky, se kterými se hodně paličkovalo v oblasti Krušnohoří, kde byla do roku 1945 jedna z největších oblastí paličkované a šité krajky. Aby se na herduli dobře pracovalo, potřebujete pevný podstavec – stojánek. Pak ještě špendlíky a samozřejmě nitě bez vlasu – lněné, bavlněné nebo hedvábné. Dříve se paličkovalo i z nití kopřivových, někde i z koňských žíní... Krajkářky při paličkování seděly většinou na lavicích, nohy měly pod sebou zkřížené v tureckém sedu a měly vzpřímená záda. A teď trochu ozřejmím některé další výrazy. Pásková krajka se řadí k východoevropskému typu krajky. Je tvořena jen úzkou páskou a ta je jen z šesti až deseti párů. Takže tam je mnohem menší použití paliček, ale zákrutky té pásky jsou pestřejší. Západoevropský typ představuje vláčková, mnohopárová, složitá krajka a na Vamberecku se oba dva směry stýkají. Paličkovaly se tady oba dva typy. Jen pro úplnost – vláčková krajka nemá vůbec nic společného s železniční dopravou ☺. Je z vláčné příze a dříve se tyto hodně jemné krajky dělaly ve sklepích, kde byla silná vlhkost a krajky po upaličkování a sundání z podušky lépe držely. Příze mají někdy tenkost vlasu. Jsou i krásně pojmenované. Každá krajkářka si našla něco jiného, takže máme jetýlkovou, hruškovou...
Krajkářky měly své vzory, ale také svá jména. A některá nás proslavila. A to ve světovém měřítku.
To je pravda. A nemusíme hovořit v minulém čase. Tak jen namátkou. Vynikající krajkářka Marie Sedláčková Serbousková, která začala do vzo rů komponovat barevnost. Barvě přišla na chuť v letech 1920– 21 na Slovensku. Chodila po župách a zkoumala paličkovanou krajku. O Slovensku se říká „Co vršek přejdeš, to novou krajku najdeš“. Skvělá krajkářka byla i Emílie Paličková, která se specializovala na šitou krajku. V muzeu máme například z období Expo Brusel tapisérii Slovácká svatba od paní Blanky Hanušové, kde je krásně vidět zdobnost krojů i to, jak se dříve ten obřad konal. Dále Průvod královniček od paní Gruškovské. Oděvní tvorbě se hodně věnovala Eva Fialová, paličkovala límce, šály i závěsné krajky. Určitě by mělo zaznít nejedno „současné jméno“, ale... Víte, mě paličkování a krajka provázejí celým životem a dokázala bych na toto téma hovořit opravdu hodně, hodně dlouho. Každý, komu se vamberecká krajka líbí, by k nám měl určitě přijet. Není nad to vidět její historii i současnost na vlastní oči. Více na www.moh.cz, www.muzeumkrajky.cz.
Paní Stoklasová, po druhé světové válce bylo založeno světoznámé umělecké družstvo Vamberecká krajka Vamberk, které svou krajkou nasadilo laťku hodně vysoko. Vaše společnost je pokračovatelem. Co svým zákazníkům můžete nabídnout?
V tom, že laťka byla nastavena hodně vysoko, máte naprostou pravdu. Vamberecká krajka sklízela a musím říci, že stále sklízí uznání a ocenění po celém světě. Za všechna a rozhodně jich není málo zmíním zlatou a stříbrnou medaili ze světové výstavy EXPO Brusel v roce 1958 nebo vítězství na světové výstavě v Montrealu v 1967. S úspěchem jsme se zúčastnily světové výstavy v Japonsku (2010) kdy jsme oblékli Taťánu Kuchařovou do šatů z Vamberecké krajky CZ s ručně paličkovanou krajkou. Naposled v srpnu letošního roku jsme měli velký úspěch v Jeruzalémě. Naší snahou a cílem je uspokojit zákazníka jednadvacátého století. Každý náš výrobek je originál, v mnoha případech jde o zakázkovou práci. Veškeré naše produkty jsou označeny ochrannou známkou, která zaručuje kvalitu a originalitu našich produktů. Je na ní číslo výrobku, z čeho se skládá, u šperků s kamenem je navíc uvedeno, jakým kamenem jsou osazeny (Swarovski, český granát...) V nabídce máme už zmíněné šperky, stolní a ložní soupravy, luxusní spodní prádlo i šaty, módní doplňky, obrazovou a interiérovou krajku, ručně paličkované prostírky a ubrusy... Ale jen poměrně malou část z nabízeného sortimentu vyrábíme na sklad. Chceme zákazníkovi stoprocentně vyhovět, takže musíme akceptovat jeho představu a jeho přání. Stále se snažíme přicházet s novými vzory s cílem oslovit i mladou generaci. Proto musíme respektovat i módní trendy. To ale neznamená, že nemůžete mít například stejnou nebo podobnou dečku z vamberecké krajky, kterou si pamatujete z dětství. Ty výrobky jsou v podstatě nadčasové. Může se změnit materiál, ale paličkovaná vamberecká krajka zůstává.
U vchodu jsem si všimla zajímavé závěsové krajky.
Ano, je to největší závěsová ručně paličkovaná krajka, která je zapsaná v České knize rekordů. Skládá se ze tří set čtyřiceti sedmi motivů, čtrnácti barev a bez tří gramů váží čtyři a půl kila. Na délku měří čtyři metry a sedmdesát centimetrů a na výšku dva metry a osm centimetrů. Předlohou pro realizaci závěsu se stala koláž malířky Marcely Hradecké nazvaná Vamberecká duha. Paličkovalo ji dvě stě padesát devět krajkářek. Každá si podle svých zkušeností vybrala motiv, dostala přízi a do dvou měsíců nám svojí krajku poslala i se svou adresou, takže máme sepsané i odkud krajkářky jsou. Pak jsme motivy seřadili a vznikla z toho tahle duhová krajka.
Kde jste najednou vzali tolik krajkářek?
Jednou za rok bývají ve Vamberku Krajkářské slavnosti a jednou za dva roky jsou mezinárodní. Bývá to poslední víkend v červnu. Zde se schází krajkářky z České republiky, které doma zájmově paličkují. Tyto krajkářky měly zájem se do našeho „projektu“ zapojit. A výsledek vidíte.
Zmínila jste i mezinárodní krajkářské slavnosti, odkud sem krajkářky jezdí?
Nejvíce ze Slovenska, ale i ze Španělska, Polska, Maďarska... Krajkářky si zde vyměňují zkušenosti, součástí je i módní přehlídka. Město Vamberk a Muzeum krajky Vamberk pořádají Bienále české krajky, kde se vystavují odbornou porotou vybrané krajky, ve třech různých kategoriích.
Šperky, ale i některé jiné výrobky vypadají, jako by byly paličkovány z drátků.
Tyto krajky jsou paličkovány z dracounu – leonské příze. Ta je zajímavá tím, že na bavlnění niti je namotané efektní kovové vlákno. Ty krajky pak opravdu vypadají jako by byly z drátku.
Kvapem se blíží Vánoce. Máte v nabídce také nějaké vánoční zboží?
Určitě. Ať už jsou to paličkované zvonečky, vánoční přání zdobená krajkovými motivy nebo andílci – z paličkované krajky nebo v kombinaci sklo-krajka. Spolupracujeme s místním výrobcem skla, který nám skleněnou část dodá v požadovaném barevném tónu a my doplníme skleněný výrobek ručně paličkovanou krajkou. Ostatně jeden takový je na titulní straně tohoto vydání STOPu. Více na www.vkrajka.cz, www.facebook.com/vkrajka.