Londýn to bude mít hodně těžké
Londýn to bude mít hodně těžké
V sobotu 8. srpna v 8:08:08 místního času byly v čínském Pekingu zahájeny XXIX. Letní olympijské hry. Zúčastnilo se jich zhruba 10 500 sportovců z více než 200 zemí, 5 000 funkcionářů, k dispozici bylo přes 7 milionů vstupenek. Soutěžilo se ve 28 sportech a během 17ti olympijských dní bylo uděleno 302 sad medailí. Na průběh her dohlíželo asi 650 rozhodčích. Jednou z nich byla bývalá úspěšná česká reprezentantka ve skocích do vody Hanka Novotná.
Hanko, olympiáda v Číně byla už druhá, které jste se jako rozhodčí zúčastnila, je to tak?
Ano, byla jsem podruhé vybrána jako mezinárodní rozhodčí světovou plaveckou federací FINA. Skokanské soutěže spolu se mnou rozhodovalo dalších 19 rozhodčích z celého světa. Ti jsou vybíráni jednak podle předchozích výsledků, jsou hodnoceni na jiných soutěžích, musejí absolvovat semináře, školení a testy.
Tak to mají rozhodčí pomalu těžší než sportovci.
Skoro ano, protože hodnocení je průběžné. Každé dva roky musí rozhodčí, když není na světové soutěži, absolvovat školu rozhodčích a ještě se musí zúčastnit alespoň dvou světových soutěží.
Vy jste sport vrcholově dělala, takže se umíte vžít i do pocitů sportovců. Je to výhoda nebo naopak?
Určitě je to výhoda. Vím zcela přesně, jak má být skok proveden i jak má každý pohyb vypadat. Za ta léta jsem se naučila po dobu soutěže zapomenout na osobní sympatie a být zcela objektivní. I když je taková jedna menší výjimka - Rus Dimitrij Sautin. Teď mu bylo 34 let a známe se ještě z doby, kdy jsem skákala. Je to úžasný skokan, olympijský vítěz, mistr světa, opravdová osobnost. Bohužel skončil čtvrtý. Moc jsem mu přála alespoň bronz, protože je to nejspíš jeho poslední olympiáda. Ale ani takovéto pocity nesmějí ovlivnit vlastní rozhodování. 
Měla Česká republika ve skocích do vody zastoupení?
Momentálně nemáme žádné skokany na takové úrovni, aby se mohli takto prestižní soutěže zúčastnit. Příslibem do budoucna jsou děti a jedna patnáctiletá juniorka. Ta by mohla mít šanci.
Jak jste prožívala výkony našich sportovců, zisky medailí a samozřejmě i sportovní zklamání, kterých také nebylo málo?
Já dostávala informace hlavně díky kamarádce, která měla novinářskou akreditaci. Vždy mi napsala, co se děje, jak jsou na tom naši, kdo má zlato, kdo stříbro. Myslím, že diváci u televizních obrazovek na tom byli lépe než já. Hlavně při posledním hodu Barbory Špotákové. I kdybych měla možnost být při tom, určitě bych ale neviděla výraz její tváře. To očekávání, údiv a obrovskou radost. Škoda, že kamera nedokáže přenést i tu úžasnou atmosféru, která při soutěžích panuje.
Měla jste možnost setkat se s našimi sportovci?
Rozhodčí bydleli v hotelu a do vesnice jsme měli přístup jen na propustku, o kterou ale nebyl problém zažádat. V Pekingu navíc fungoval Český dům, kde byl prostor pro setkávání. Když jsem tam v 11 večer přišla, tak už tam moc sportovců nebylo. Bylo ale příjemné dostat se od vody na sucho.
Před začátkem olympiády vytanula řada otázek, týkajících se například bezpečnosti nebo kvality ovzduší.
Pro ovzduší tam dělali maximum. Zavřeli továrny a ve všech směrech se snažili, aby do ovzduší šlo co nejméně zplodin. I tím, že jeden den směla jezdit auta se sudou poznávací značkou, další den s lichou. Faktem je, že v Pekingu bylo horko, vlhko a poměrně dusno, ale smogu podle mě tolik nebylo. Číňané určitě udělali všechno pro to, aby olympiáda byla pro lidi příjemná, aby se představili jako dobří organizátoři. K dispozici měli i neuvěřitelných 270 000 dobrovolníků. Maximum bylo uděláno i pro bezpečnost. Všude stáli vojáci, všude byly kontroly, ale kupodivu to nepůsobilo jako nějaké obtěžování. Při vstupech na stadiony každého kontrolovali rentgeny a detektory kovů. Bezpečnost byla zajištěná, ale olympijská vesnice byla přeci jenom za plotem. Za plotem byla vlastně celá oblast se sportovišti o rozloze zhruba 2 x 5 kilometrů. Do olympijského parku ale měli přístup všichni. Buď se vstupenkou na nějaké sportoviště nebo s denní vstupenkou do parku.
Do tak přehuštěného města, jakým Peking bezpochyby je, přibyly další tisíce lidí. Byl tam patrný nějaký chaos?
V Pekingu žije asi 12 milionů lidí. Město je samo o sobě tak zalidněné, že není velký rozdíl, jestli je tam o 500 tisíc lidí více nebo méně. Oproti proroctvím olympiáda klapla a všechno proběhlo dobře.
Další olympiáda bude v Anglii. Bude to mít Londýn hodně těžké?
Určitě. Vzpomeňme, jak velkolepé bylo zahájení a zakončení her, jak obrovské množství lidí se do programu zapojilo. Každý pořadatel se snaží toho předchozího v něčem trumfnout. Londýn bude mít opravdu nelehkou pozici. Číňané propracovali všechno do nejmenšího detailu. Dokonce jsem slyšela, že zahájení i zakončení bylo nějak digitálně dokresleno a byly puštěny ještě předem připravené ohňostroje, že dívenka, která zpívala při zahajovacím ceremoniálu, zpívala na playback, protože skutečná zpěvačka se prý tolik nelíbila. Ať už to bylo jakkoli, výsledek neměl chybu. Osobně si přeji, aby byl olympijský Londýn stejně skvělý nebo ještě lepší. Uvidíme za čtyři roky.