Stodůlky a okolí od 15. do 18. století
Stodůlky a okolí od 15. do 18. století
Neklidné patnácté století, spojené s náboženskými bouřemi, přineslo výrazné změny i obyvatelům žijícím v osadách na dnešním území Prahy 13. Vojenské posádky znepřátelených stran často působily v nejbližším okolí pražských hradeb, tedy i zde. Často nábožensky i politicky celkově nepřehledná situace působila zmatek i na zdejších farách. V archivních pramenech je doložen například odchod stodůleckého faráře do lužické Žitavy.
Nejen zde, ale například i v kostelíku v Krtni působili utrakvističtí faráři (podobojí) i v průběhu nábožensky relativně tolerantního 16. století. Stodůlky se v této době dostaly do držení pražského purkrabství, v němž setrvaly až do roku 1791, kdy se staly zemským stavovským statkem. V Butovicích a Jinonicích se po skončení husitských válek střídali v držení majetku staroměstští měšťané i Staré Město jako takové, proto je v roce 1547 po nepodařeném stavovském odboji Starému Městu zkonfiskoval Ferdinand I. Poté zdejší majetek postupně připadal různým šlechtickým majitelům. Butovice utrpěly velké škody za třicetileté války, v té době je měl v držení Pavel Michna z Vacínova, který také v roce 1665 nechal postavit pivovar v Jinonicích. Následně se Butovice dostaly do držení rodu Schwarzenberků, který je vlastnil až do počátku 20. století. V prostoru Butovic a Jinonic byla v době morové epidemie v letech 1679 – 1680 zřízena nemocnice pro Pražany. I v Třebonicích se střídali drobní měšťanští a šlechtičtí majitelé, po polovině 16. století je zřejmě koupí získal břevnovský benediktinský klášter, který je vlastnil ještě v 18. století, s menší přestávkou v době stavovského povstání v letech 1618 - 1623. V předbělohorské době je zde ovšem doložen i svobodný dvůr, naopak v 18. století menší díl obce patřil svatovítské kapitule. V držení nevelké osady Chaby se střídali drobní církevní i světští majitelé. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 vznikla pak v poslední třetině 18. století na rozparcelovaných jezuitských pozemcích v katastru Řeporyj nová vesnice, pojmenovaná podle zdejšího dvora: „Ohrada“. Na konci období, o němž se zmiňujeme, v roce 1787, byla ve Stodůlkách zřízena škola, kam docházeli děti z Motola, Chab a samoty jménem Lužina. Prvním učitelem zde byl Josef Lachner.
Jedním z nejtajemnějších pozůstatků minulosti Prahy 13 je nevelký kostelíček s malým hřbitovem na nevysokém návrší mezi obcemi Řeporyje, Třebonice, Chaby a Stodůlky. Kostelík je netradičně zasvěcen sv. Janu a Pavlovi, ale běžně je mezi obyvateli Prahy 13 znám jako „krteňský kostelík“. Zvláštní pojmenování se váže k osadě, která se v okolí kostelíka nacházela již ve středověku. Z názvu Krteň usuzují historici, že kostelík byl pravděpodobně založen jako součást feudálního dvorce, nazývaného zřejmě po majiteli Krtnův dvůr. Kostelík je doložen k roku 1352 jako farní, z jeho podoby a ze stavebních dispozic plyne domněnka, že pochází pravděpodobně již z doby kolem roku 1230. Osada snad byla do doby husitské v držení českých králů, posléze, v 16. století je zde doloženo působení některých nekatolických kněží, v 17. století je Krteň známa jako majetek pražské kapituly. V druhé polovině tohoto století osada pravděpodobně zanikla. Proč se tak stalo, zda v úzké souvislosti s možnou devastací a částečným vylidněním v době 30leté války, či z jiných důvodů, nevíme. Nicméně z údajů v berní rule se dozvídáme o zničených usedlostech či domech ve všech vesnicích a osadách na území dnešní Prahy 13, určitě nějaké zkáze bylo vystaveno i osídlení Krtně. A byla-li zdejší osada malá či nepříliš zalidněná, mohlo být poničení fatální. O přítomnosti našich předků v této lokalitě tak dnes svědčí již jen existence kostela se hřbitovem, pár nejasných záznamů v archivních dokumentech, ale i nerovný terén v nejbližším okolí kostela…