Stalo se v říjnu Jindřich Šimon Baar
Pod pseudonymem Šimon z Cyreny, ale i jako Jan Psohlavý, Jan Uhlík, Hynek Klenečský, nebo Quido. Pod všemi se skrývá jediná osoba – Jindřich Šimon Baar. Český katolický kněz, básník a spisovatel, sběratel pohádek a představitel Katolické moderny se narodil 7. února 1869 v Klenčí pod Čerchovem. Vzhledem k finančním obtížím otce v době Baarovy maturity na gymnáziu v Domažlicích vyplnil matčino přání a vstoupil roku 1888 na pražskou bohosloveckou fakultu. Zde se jeho vzorem stal lidový spisovatel kněz V. Kosmák. Po vysvěcení na kněze r. 1892 působil jako kaplan v Přimdě, Spáleném Poříčí u Blovic, Stochově, Ořechu a Úněticích. Roku 1899 se stal farářem v Kloboukách u Slaného a r. 1909 se vrátil jako farář do Ořechu. Na barokní faře žil 12 let se svou matkou Annou. Ta chodila stále v chodském kroji a návštěvníkům ukazovala svou chodskou světničku se selským malovaným nábytkem, keramikou a výšivkami. V rozlehlé budově byla kuchyň, kancelář a dobře vybavená knihovna. Zde každou neděli odpoledne půjčoval Baar knihy, které kupoval často za své literární honoráře. Z Ořecha docházel pěšky do škol a kostelů do Třebonic, Řeporyj, Chrášťan, Zbuzan a Jinočan, kde vyučoval náboženství. Místní také navštěvovali jeho amatérský fotoateliér, protože pro fotografické portréty se jinak muselo až do vzdálené Prahy. Hosty bývali MUDr. Josef Thomayer, K. V. Rais či Rudolf Deyl. Vodíval je polní cestou na Krteň, která mu byla z kostelů patřících k jeho ořešské farnosti nejmilejší. Velkým zážitkem bylo vidět Baara sloužit tady mši nebo kázat. Kostel byl vždy přeplněn a lidé chodili zdaleka i dvě hodiny, aby ho slyšeli. Při kázáních rád citoval Erbena či Viktora Huga. Odměnou ministrantům byly knihy. V letech 1918 – 1921 byl předsedou Jednoty katolického duchovenstva, ale prudký odpor, na který narazil u vyššího kléru při prosazování církevních reforem, především smíření katolické církve s národem, ho natolik znechutil, že se dal roku 1919 penzionovat. V díle se spojuje sociální cit a láska k rodnému Chodsku s dokonalou znalostí života, zvyky a tradicemi vesnického lidu. Zdůrazňuje i mravní hodnoty patriarchálního venkovského života. Nejznámějším dílem je román o silném, moudrém a spravedlivém jihočeském sedlákovi Janu Cimburovi, ale květem nejspanilejším Baarovy tvorby jsou Chodské povídky a pohádky. Patrně poslední „vesnický“ písmák zemřel před 90 lety 24. října 1925 v rodném Klenčí.