Petr Vok z Rožmberka
František Palacký o něm napsal, že je vedle husitství druhým největším vrcholem naší minulosti. Petr Vok ze šlechtického rodu Rožmberků, představitel českých protestantských stavů a přední postava české historie 16. a 17. století, se narodil 1. října 1539 v Českém Krumlově. Od útlého mládí byl zvídavý, vynalézavý a nepostrádal pravděpodobně i potřebné nadání. Nevalné studijní výsledky, kterých dosáhl, byly ovlivněny nedostatečným zájmem o hlubší vzdělání. V pozdějších letech, kdy projevil skutečný zájem o vědu, literaturu, umění a kulturu své mladistvé ledabylosti hořce litoval. Velkou část svého života žil ve stínu svého o čtyři roky staršího bratra Viléma a tak se příliš o vládu, rodovou reprezentaci ani o politiku nijak zvlášť nestaral. Přesto, na tehdejší dobu, významně podporoval českou literaturu, školství, divadlo a výtvarné umění. Za svého života vytvořil jednu z nejrozsáhlejších knihoven ve střední Evropě, čítající 11 000 svazků. Jeho sbírka uměleckých předmětů, fyzikálních přístrojů a přírodnin byla srovnatelná se sbírkami samotného císaře Rudolfa II. Na svých sídlech vedl Petr Vok tak nádherný dvůr s početným služebnictvem a fraucimorem, že ekonomicky takřka zruinoval své panství a až jeho druhá prosba o pomoc svému bratru Vilémovi došla sluchu výměnnou za slib spořádaného života. Přesto se už za Vilémova života věnoval některým společenským povinnostem a svého bratra, zaneprázdněného politickými funkcemi, často zastupoval. Bujarý život i špatná životospráva také časem zhoršily jeho zdravotní stav natolik, že mu lékař kromě omezení v jídle a pití nařídil i pohlavní zdrženlivost. Petr Vok si uvědomil, že nevázané mládí nenávratně skončilo a roku 1580 se oženil s mladičkou Kateřinou z Ludanic, které bylo v době svatby pravděpodobně kolem 13 let. I když manželství zůstalo bezdětné a Kateřina trpěla stále více neurčenou duševní chorobou, Petr Vok se o ní staral až do jejího skonu v roce 1601. Po smrti svého bratra Viléma pokračoval v hospodářských tradicích. Způsobem vlády se podobal Vilémovi, ale byl citlivější, upřímný a zásadový. To se týkalo zvlášť náboženství, protože na rozdíl od svého katolického bratra byl Petr, sice nijak horlivým, ale přesto luteránem. Ke svým poddaným, s výjimkou nemilosrdně potlačeného spiknutí rybníkářů, byl Petr Vok z Rožmberka celkem tolerantním pánem. Dovoloval poddaným kácet v panských lesích, řadu vesnic osvobodil od poddanských dávek a platů a Krumlovu pomohl k novému trhu. Roku 1600 uzavřel smlouvu s císařem Rudolfem II. Habsburským. Společně s odprodejem zhruba 2/3 původního dominia vyvedl zbývající panství z dluhů a ekonomicky a hospodářsky jej stabilizoval. V neděli 30. ledna 1611 vpadlo do Čech více než 12 000 pasovských žoldnéřů intervenčního vojska biskupa Leopolda. Aby ušetřil poddané plundrování, násilí a dalších válečných hrůz, učinil Petr Vok z Rožmberka gesto hodné císaře. Na vyplacení vojsk a jejich odchod z Čech vládě půjčil 173 000 zlatých. Chybějících 100 000 zlatých přidal z rožmberského pokladu a tímto bezpříkladným činem prokázal před českou historií obdivuhodnou velkorysost, čestnost a vlastenectví. Poslední Rožmberk Petr Vok, ještě téhož roku, 6. listopadu 1611, v Třeboni umírá. Ve své poslední vůli odkázal 114 služebníkům a členům dvora, kteří mu věrně sloužili, téměř 25 000 kop grošů. Obdaroval i špitály i školy na svém panství. Zatím nevyřešenou záhadou zůstává, proč na samotné rakvi, jak zjistila v roce 2009 do rodové hrobky ve Vyšším Brodě spuštěná fotografická sonda, je uvedeno datum 5. listopadu. Přes dochované zprávy o jeho prostopášnosti se Petr Vok z Rožmberka zapsal do dějin jako mecenáš vědy a umění, pečovatel o chudé a nemocné, ale především jako skutečný zachránce jižních Čech.