Když se v životě točíme v kruhu
„Dobrý den, paní doktorko. Jsem 7 let ve vztahu. Můj partner je závislý na kokainu a na alkoholu. Nedokážu se s ním rozejít. Když se rozejdeme, tak jsme nadále v kontaktu a vlastně se postupně k sobě zase vrátíme. Trápím se tím. Nedokážu se definitivně rozhodnout. Nedokážeme se rozejít ani žít spolu. Nedokážu minulost hodit za hlavu a žít přítomností a tím, co dalšího mě v životě čeká. Nemůžu spát a není mi dobře.“
„Dobrý den, paní doktorko. Po třiceti letech jsem se před dvěma lety rozvedla s alkoholikem. Syn je dospělý, bydlí už samostatně. Já jsem se ale naučila žít s manželem a nejde mi to bez něj. Stále se ke svému rozhodnutí vracím. Stále přemýšlím, zda jsem udělala dobře. Když se sejdeme, tak je mi většinou zase hůř. Někdy je to milé setkání a pak lituji rozchodu. Někdy je úplně opilý a pak lituji, že jsem se s ním sešla. Pořád se točím v kruhu a nemůžu v životě udělat krok z místa. Pořád o všem dokola přemýšlím a je mi z toho mizerně. V noci se probouzím a stále se mi točí dokola myšlenky a vzpomínky. Nejde mi odpoutat se od minulosti a jít dál.“
Téměř všichni z nás jsme zažili ve svém životě bolestivou událost, způsobenou ztrátou blízké osoby. Někdo blízký nám zemřel, nebo nás opustil nebo jsme my opustili jeho, protože nebylo možné dál jít životní cestou společně. Je normální, že ke zpracování takové události potřebujeme určitý čas, abychom se s tím srovnali. Jsme lidé různí, takže je v pořádku tolerovat, že každý z nás potřebuje jinak dlouhý čas. Přesto by se dalo říct, že někteří lidé se v dané fázi truchlení, loučení, smiřování se se situací zasekli a vůbec nežijí dál. Setrváváním na místě a pitváním detailů z minulosti se plíživě dostavuje deprese. Mnohem větší tendenci přemýšlet o problému stále dokola mají úzkostní lidé. V důsledku toho mají potíže s usínáním, se soustředěním, se zažíváním a při dlouhodobém setrvání u úzkostných a depresivních myšlenek si mohou sami sobě přivodit i různé zdravotní potíže. Pokud míra úzkosti přeroste únosnou mez, je velmi moudré pracovat na jejím zmírnění psychoterapeutickými postupy s odborníkem. Ale ani zkušený psycholog nebude na naší situaci aktivně pracovat místo nás. Může nám pomoci situaci zpřehlednit natolik, že se sami pustíme do řešení takového stavu. A může nám pomoci na to všechno nebýt sám. Aktivně přistoupit ke svému životu musíme ale jen my sami. A jak na to?
1. – Především, sami sobě přiznejme, že se trápíme něčím, co už je opravdu minulost. A také, že nejsme jediní na světě, kdo má podobné trápení. Ukončeme pokud možno osobní kontakt s expartnerem. Opakovaným kontaktem se jen emočně trápíme, obvykle to situaci dlouhodobě nijak nevyřeší. Opakované návraty a další rozchody situaci a naše trápení jen prodlužují. Odstraňme i věci, které nám stále expartnera připomínají. Není třeba je vyhazovat, ale alespoň na čas je dát z našeho zorného pole pryč.
2. – Dalším postupovým bodem je, že se aktivně rozhodneme žít přítomností a vykročit. Najít cokoli, na co se můžeme těšit. Ve vztahu věnujeme energii vztahu, bez vztahu můžeme věnovat tuto energii sobě, pracovat na svém růstu, naučit se něco nového – je to jedno, jestli cizí jazyk, sport, hru na kytaru, pletení košíků nebo zapojení do turistického kroužku. Cokoli bude lepší než sedět doma, koukat do zdi a přemýšlet nad svojí minulostí.
3. – Důležitý moment je také, když přestaneme hledat vinu. U sebe i u expartnera. Nikdo nejsme dokonalí a obvykle oba dva jsme mohli dělat něco lépe. Ale také mysleme na to, že nejsme špatní lidé, protože nám vztah nevyšel. Můžeme v dalším životě některé věci udělat lépe, ale není třeba si stále sypat na hlavu popel.
4. – Vnímejme sami sebe pozitivně. Každý z nás má nějakou hodnotu. Když se budeme znovu seznamovat, budeme chtít ukázat svoje pozitivní stránky. Zkusme se sami na sebe podívat očima druhých lidí. Co je na nás to, čím můžeme nového partnera zaujmout? A nemusí to být vždy jen naše schopnosti, dovednosti a vnější vizáž. Ale třeba i jen to, že se umíme mile usmát. Nejen na okolí, ale i sami na sebe. My jsme sami pro sebe přece ten nejdůležitější parťák, se kterým životem jdeme.
Všem čtenářům časopisu STOP přeji překonání i náročných rozchodů nezdlouhavě a nakonec s úsměvem. ☺