Odpovídá psycholog
Odpovídá psycholog
Vážná nemoc
Dobrý den paní doktorko,
mojí nejlepší kamarádce lékaři diagnostikovali nevyléčitelnou formu rakoviny. Vůbec si s tím nevím rady, jak se k ní mám chovat. Jak mohu pomoci?... Můj táta zůstal na vozíku. Jak se k němu mám chovat?...
Podobných dotazů se společným tématem vážná nemoc, vyřazení ze společnosti někoho blízkého, dostávám celou řadu.
Především buďme s tím člověkem a při něm. Nemocný člověk většinou nejvíce trpí tím, že je sám. Většina lidí neví, jak se k němu chovat, tak raději nedělá nic. Dokonce se mu začne třeba
i vyhýbat. Opačným extrémem, který také nepřispívá k pohodě nemocného, je, když se stane terčem opečovávání a nepřetržitých dotazů a přehnaných ohledů. Platí tedy jako u všeho - všechny extrémy škodí. Nejlepší je tedy např. nabídka: „Potřebuješ něco nakoupit? Chceš s námi jít na oslavu? Mám za tebou dnes přijet? Mám ti něco uvařit? Můžu ti s něčím pomoci? Co bys nejvíc ode mne potřeboval/a?“
Hovoru o nemoci se ani my nevyhýbejme jako obávanému tématu. I o smutných stránkách života potřebujeme mluvit. Nemůžeme ani sobě ani nemocnému namlouvat, že všechno bude zase úplně v pořádku, když víme, že to tak není. Pozitivní myšlení a optimistický přístup jsou důležité pro co nejlepší možný postup léčby, ale svůj význam mají i slzy, otevřené sdělení a možnost vypovídat se blízkému člověku s pochopením. Vždyť každý blízký vztah je o sdílení. Dobrého i zlého. Dopřejme tedy svým blízkým, které potkala vážná nemoc, aby na tuto těžkou zátěž nebyli sami.