Pátrání v historii stodůleckého gruntu čp. 8
Písemné zmínky o gruntu sahají do první poloviny 16. století. Jeho stavebníkem byl zřejmě Václav Vaňha, po němž grunt převzal syn Jíra Vaňha a ten jej prodal Štěpánu Kejhovi. Roku 1570 byl již mrtev a k vdově Anně se přiženil Matěj Mašek. Matěj zemřel roku 1600 a zanechal vdovu Annu a děti Jana, Matěje a Lidmilu. Roku 1606 zemřela Anna a živnost převzal její syn Jan Mašek a po něm jeho bratr Matěj Mašek. Roku 1623 Matěj Mašek zemřel a vdova Kateřina se provdala za Jiříka Hendricha, který postoupil pouze stavení dvora Františku Cortesovi, měštěnínu Starého města Pražského. Téhož roku 1623 koupil grunt ke dvoru Maškovskému náležitý za 400 kop Václav Boubelík, který si vzal Heinrichovu dceru za manželku.
Roku 1669 grunt vyhořel. Roku 1672 držel grunt Bartoloměj Beneš a jeho manželka Dorota. Bartoloměj Beneš zemřel a po jeho smrti na něm hospodařila vdova. Grunt potom odevzdala synovi Řehoři Benešovi, který zde hospodařil jen dva roky. Grunt přešel do držení Jiřího Prchala. Ten grunt zruinoval a ze statku byl vrchností sesazen. 12. prosince 1711 byl dán grunt vrchností Václavu Kejhovi a jeho manželce Dorotě. Václav Kejha zemřel roku 1738. Dorota s dětmi hospodařila na gruntu do roku 1743. Potom prodala živnost synovi Janu Kejhovi. 23. března 1777 převzal živnost jeho syn Martin Kejha s manželkou Annou za 391 zlatých. Martin Kejha předal živnost 28. listopadu 1817 Janu Kubrovi a jeho manželce Kateřině. Potom přebral živnost František Kubr, který se 15. května 1840 oženil s Veronikou Havlůjovou.
V rodině Kubrových zůstala živnost až do 20. století a její vývoj byl na čas propojen s vývojem sousedního gruntu čp. 7. V domě čp. 8 žili dva bratři: František (*1883) a Antonín (*1888) Kubrovi. František Kubr zůstal svobodný a žil celý svůj život v domě čp. 8. Antonín Kubr se roku 1920 oženil s vdovou Růženou Kejhovou, majitelkou sousední usedlosti čp. 7, a stal se spolumajitelem této usedlosti. Z tohoto manželství se narodila dcera Marie Kubrová. V roce 1949 Antonín Kubr zemřel a celá usedlost byla přepsána zpět na Růženu Kubrovou. Růžena Kubrová obratem vše odevzdala své dceři z prvního manželství Věře Kejhové, která se provdala za Josefa Rabocha. Dcera Marie se provdala za Jaroslava Štěpána. Když zemřel František Kubr, odkázal grunt čp. 8 své neteři Marii Štěpánové.
Usedlost čp. 8 byla značně rozlehlá, ale některé její části se nacházely ve velmi špatném stavu, např. měly ještě doškovou krytinu. Proto se tam nemohla Marie Štěpánová s rodinou hned nastěhovat. Kvůli nevyhovujícím podmínkám byla zbourána obytná část objektu, ovčín i chlév. Manželé Marie a Jaroslav Štěpánovi si upravili část stodoly pro bydlení a v roce 1972 se do domu nastěhovali. Krátce nato Jaroslav Štěpán zemřel.
Marie a Jaroslav Štěpánovi měli dva syny: Antonína a Jaroslava. Starší syn Antonín (*1949) bydlel v domě se svou matkou a s manželkou Marií do roku 1976, kdy se odstěhoval do Jáchymova. Dostal podnikový byt, pracoval jako cechmistr v národním podniku Tesla. Mladší syn Jaroslav (*1952) bydlel v domě čp. 8 jen krátce po návratu z vojny v roce 1973. Potom se také oženil a odstěhoval se do centra Prahy. Marie Štěpánová žila v domě sama téměř třicet let.
Po roce 1989 se její mladší syn Jaroslav vrátil zpátky do Stodůlek. V domě sice nebydlel, ale začal se o něj starat. V první polovině 90. let otevřel u chalupy malý obchůdek s potravinami, kde byl i výčep. V létě měl krámek otevřeno od 8.00 do 22.00 hodin a hosté seděli venku pod ořechem. Marie Štěpánová zemřela 13. srpna 2003 v nedožitých 83 letech. V dubnu 2004 se do domu čp. 8 nastěhoval její syn Jaroslav se svou přítelkyní a žijí zde dodnes. Jaroslav Štěpán rozšířil obytnou část domu přestavěnou ze stodoly a vytvořil krásné místo k bydlení. Také ostatní části domu opravil a provedl kompletní rekonstrukci celého objektu. Kolaudace proběhla v prosinci 2008.
Z dalších částí domu zůstala původní maštalka a řezárna, pouze na nich byla vyměněna krytina. Z řezárny se stala garáž. Vedle garáže je umístěna udírna a také ta zůstala v původním stavu. Udírna sloužila jako sušárna švestek. Za ní stojí kůlna. Na dvoře se tyčí do výše mohutná lípa starší více než 100 let.
Z druhé strany obytné budovy se rozprostírá zahrádka, kde rostou staré ovocné stromy. Z této strany v ulici Hostinského se také nachází druhý vchod do domu, kde pan Jaroslav Štěpán otevřel v polovině 90. let obchůdek.
Když vstoupíte novými vjezdovými vraty na dvůr, jste překvapeni jeho rozlohou. Jednotlivé budovy selského stavení čp. 8 jsou vzorně opraveny. I když je současní majitelé modernizovali, usedlost nezměnila svůj starobylý ráz a stále si udržuje atmosféru předminulého století.