Umění pozitivní komunikace
„Dobrý den, paní doktorko. Máme tři děti. Manžel si chodí za svými koníčky a já vždy jen překvapeně koukám, jak mě klidně nechá s dětmi unavenou a samotnou. Také bych chtěla mít čas pro sebe, ale nechci mu vyčítat, že odchází, protože bychom se pohádali.
„Dobrý den. Mám novou partnerku. Je mi s ní moc dobře, hodně si rozumíme. Překvapila mne otevřenou komunikací, i když jde o problém nebo neshodu. Je skvělé, že mě upozorní, co jí je příjemné a co by si přála zkusit jinak. Často si to sám ani neuvědomím. Předchozí partnerka mě spíš kritizovala, někdy s výsměchem a ironií. To jsme se většinou pohádali.”
Dobrý den. Každý jsme jiný a někdy je těžké spolu vyjít, shodnout se na programu, způsobu trávení volného času nebo na povinnostech vůči rodině či domácnosti. Většina z nás nemá ráda konflikty a snaží se jim vyhýbat. Mlčení a vnitřní trápení však hezkému vztahu nepomáhají. Ano, hádku to může oddálit, ale dlouhodobé potlačování vlastních pocitů a názorů často vede k tomu, že nespokojenost narůstá a nakonec stejně vyústí v konflikt - obvykle ještě silnější. Jednoduše „bouchneme“. Druhý člověk přitom často vůbec netuší, co se děje. Pokud jsme ho na neshodu nijak neupozornili, může si celou dobu myslet, že je vše v pořádku.
Naopak upozorňovat partnera křikem, výčitkami, zesměšňováním nebo ironií jsou útočné komunikační způsoby, které většinou vyvolají jen obranu, protiútok a nechuť ke spolupráci. Mlčení zase ničí nás samotné a druhému nedává šanci něco změnit.
Nejefektivnější cestou ke klidné spolupráci je neútočné sdělení vlastních pocitů a přání. Například: „Také bych si přála mít prostor pro své koníčky.“ „Pojďme do bazénu společně.“ „Ráda se postarám o děti a příště bych byla ráda, kdybychom se vystřídali.“
„Ráda domluvím hlídání a přála bych si jít s tebou někam ve dvou.“
Velmi pomáhá také ocenění chování, které se nám líbilo a které bychom rádi zažívali častěji: „Udělalo mi velkou radost, když ses minule postaral o děti a večeři a já jsem mohla jít cvičit.“ „Bylo skvělé, když jsi mě pozval na večeři a nemuseli jsme řešit vaření.“ „Jsem rád, že jsi mi řekla, že mě máš raději veselého - vůbec jsem si neuvědomil, že se mračím.“
Vyjádřením přání a oceněním pozitivního chování dosáhneme větší shody než mlčením, kritikou, výčitkami, křikem nebo hádkami. Základní podmínkou však je, aby náš partner chtěl být „spoluhráčem“ - tedy měl zájem o to, aby nám spolu bylo dobře. Pokud se dostáváme do konfliktu s někým, kdo vždy útočí a potřebuje vyhrát, ke klidu, souhře a vzájemnému vyladění pravděpodobně nedojde.
Všem čtenářům časopisu STOP přeji pozitivně komunikující a spolupracující partnery, kolegy, rodiče, přátele, nadřízené i podřízené - ideálně zkrátka lidi, se kterými je radost být :-).