Narodil se 13. září 1868 v ševcovské rodině v Počátkách u Pelhřimova jako Václav Ignác Jebavý. Projevoval se jako samotářský, do sebe uzavřený člověk, pro kterého studium starověké, indické i evropské filozofie a studium jazyků bylo zajímavější než cokoli jiného. Je nejvýznamnějším českým představitelem symbolizmu. Znakem jeho poetiky je vznešená monumentalita, nezvyklé metafory, užívání cizích slov a hudebnost veršů. Trvale ovlivnil celý vývoj českého básnictví 20. století. Není to poezie jednoduchá a snadná, ale jeho verše dnes už zhudebňují písničkáři i rockeři. Byl mu udělen čestný doktorát filozofie Univerzity Karlovy, profesuru odmítl a v letech 1916 – 1926 byl osmkrát navržen na Nobelovu cenu. A jak na to reagoval? „Nechci, aby mé jméno bylo vůbec uváděno ve spojení s takovými věcmi. Tam není mé místo.“ Básník, esejista, prozaik a myslitel, představitel symbolizmu a jeden z největších zjevů českého básnictví. Jmenoval se Otokar Březina.
