Perfekcionismus – když naše snaha po dokonalosti škodí
„Dobrý den, paní doktorko. Mám tři děti, jsem vdaná, oba jsme s manželem všechny tři děti moc chtěli. Manžel chodí do práce a živí nás, hodně mi i doma pomáhá. Já se snažím, aby naše děti měly zdravou stravu, výukově dokonalé podmínky, dobře se vyvíjely, sportovaly, hrály na hudební nástroje, tancovaly, jezdily na hory na lyže, hodně četly, chodily do kvalitních škol a dobře se učily. Už mi ale nezbývá čas na sebe. Jsem přetažená, vystresovaná a bojím se, že nezvládám dost. Všichni kromě manžela jsme pořád nemocní a to je velká komplikace celého provozu rodiny. Už bych si moc potřebovala odpočinout.“
„Dobrý den, paní doktorko. Je mi 38 let a po rozchodu jsem stále bez partnera. Bývalý partner chodil stále s partou na večírky a často pil. Já sama jsem abstinent. Pravidelně sportuju, velmi zdravě jím, splácím hypotéku na svůj vlastní byt, mám auto, kvalitní práci, dbám na to, abych chodila vždy jen dokonale upravená, vždy odpovídajícím způsobem k dané situaci. Vařím, svůj byt často a téměř dokonale uklízím. Přesto nemůžu potkat žádného vhodného muže, se kterým bych mohla žít.“
Vnitřní motivace a touha po rozvoji osobnosti nás posouvají dopředu. Když se ale ze snahy o dobré výsledky stane ubíjející hon za dokonalostí, může nastat problém. Perfekcionisté si před sebe kladou nereálně vysoké cíle a trpí, pokud jich nejsou schopni dosáhnout. Přetěžují sami sebe i svoje okolí. V rámci výčitek, že nepřiměřeně vysoké cíle nedokáží splnit, se potom dostávají do špatného psychického a časem i fyzického stavu. Často je motivací nadhraničního výkonu vyhnutí se negativního hodnocení ze strany okolí.
Perfekcionista mívá do detailů přesně naplánované dny i týdny dopředu v domnění, že přesné plány jsou prevence před selháním. Když se ale vyskytne jakákoli změna a není možné předem naplánované plány splnit, obviňuje sám sebe z neschopnosti. Obtížně se přizpůsobuje změnám.
Často si v myšlenkách před jakoukoli akcí představuje všechny možné katastrofální scénáře, aby se na ně předem připravil. Při představě těchto možných katastrof ale prožívá stres už dopředu, i když se nic takového zatím nestalo a většinou ani nestane. Ve snaze být připravený na všechno sám sebe přetěžuje a často psychicky selhává, i když ještě daná akce ani nezačala.
Často při negativní představě z plánované akce pro jistotu odstoupí, aby daná negativní událost nemohla nastat, a zůstává v bezpečí svého zázemí, kde mu dle jeho názoru nic nehrozí. Toto chování ale sám vnímá jako selhání a tím se celá situace zacyklí a psychický propad se jen prohlubuje.
Perfekcionisté umí dobře plnit svoje předem naplánované cíle.
Pokud zjistí, že jim perfekcionistický přístup škodí a snaha podávat 120% výkon je pro ně vlastně likvidační, musí změnit svůj postoj k životu. Je moudré pokusit se vytyčit si jen 95% cíl. Po jeho splnění posiluje změnu drobná odměna.
Základní změnou ke spokojenosti je tedy stanovení si přiměřených cílů. Nic se nestane, když nebudeme dokonalí. Možná nás budou mít lidé kolem nás paradoxně i raději.
Není třeba promýšlet předem všechny varianty, které mohou nastat. Když eventuelně nastane změna, můžeme ji řešit, až když k ní skutečně dojde. Život v přítomnosti TADY A TEĎ nám dovolí užít si reálný přítomný čas a mít z něj radost :-).
Porovnávání se s druhými a obava před selháním je zbytečná.
Všichni jsme jen lidé, všichni děláme chyby a nikdo z nás není dokonalý. Je v pořádku snažit se zlepšovat sám sebe, ale pro radost a lepší náš vlastní život, přičemž perfekcionismus k němu nevede. Život vůbec nemusí být dokonalý, hlavně když se nám bude hezky žít.
Všem čtenářům časopisu STOP přeji spokojený život i v nedokonalostech :-).