STALO SE V ZÁŘÍ
Pohádka takřka ze šuplíku
„A spali a spali a spali. A dobře se jim to spalo“. A nebýt náhody a jednoho všímavého literárního kritika, možná by spali dodnes. A o komže je vlastně řeč? Tak popořádku. Farář Českobratrské církve, Jan Karafiát, napsal kouzelný příběh, jehož hrdiny jsou svatojánští broučci - hodná maminka, pracovitý tatínek, tak trochu neposlušný Brouček, moudrá tetička Janinka, kmotříček s kmotřenkou a jejich dcera, hezounká Beruška. Bydlí pospolu v domečku pod jalovcem a pánská část létá v noci lidem svítit, dámská se stará o domácnost. Jednotlivé epizody se odehrávají v průběhu kalendářního roku, tedy od zimy, respektive od jara do zimy, a broučci v nich prožívají každodenní starosti a radosti stejně jako my. K námětu Karafiáta inspirovalo jedno krásné odpoledne, kdy u Hořátve odpočíval a sledoval rej a shon různých broučků. Ve své skromnosti ovšem pohádku napsal více méně pouze pro sebe a blízké okolí a v roce 1876 ji anonymizovanou vydal vlastním nákladem v počtu několika výtisků. A právě jeden z nich objevil o sedmnáct let později v knihovně Jana Herbena prozaik, kritik a novinář Gustav Jaroš, známý také pod pseudonymem Gamma. Řečeno dnešním jazykem, okamžitě vytušil nebývalý potenciál díla. V tehdy velmi oblíbeném časopise Čas o knížce otiskl 2. září 1893 nadšenou recenzi. V následujícím čísle pak odhalil totožnost samotného autora. Tím knihu tak zpopularizoval, že první edice s prostým názvem Broučci byla velmi rychle vyprodána a již v dalším roce vyšla první reedice. Dalšího vydání se čtenáři dočkali už spolu s ilustracemi Vojtěcha Preissiga a okřídlená rodinka tak dostala daleko konkrétnější podobu. Knížka se těšila nejen mezi dětmi nebývalé popularitě a nakladatelství nestíhala tisknout jedno vydání za druhým. Není bez zajímavosti, že jméno samotného autora se na knize objevilo až s tím desátým, v roce 1912. Jan Karafiát autorská práva na knihu odkázal Českobratrské církvi evangelické, která díky tomuto štědrému daru mohla sponzorovat vydávání Bible a církevních tisků. Jak objevitel Jaroš správně předpokládal, knížka nedělala radost jenom českým čtenářům, ale od roku 1929 až do druhé světové války vycházela jak v češtině, tak i v němčině s ilustracemi Rudolfa Matesa. Válečná vydání okrášlili svými obrázky Ondřej Sekora, Marie Kvěchová a Marie Vořechová. Dílo nevyniká pouze skvělým básnickým slohem a ve své době novátorským přístupem ke světu a k psychologii dítěte. Broučci jsou alegorickým zobrazením rodiny, která žije podle křesťanských hodnot, v souladu s přírodou. Karafiátovi šlo především o zobrazení významů, jako byly rodová soudržnost, vzájemná úcta, harmonie člověka a přírody či poslušnost Bohu. Tento akcent bývá někdy terčem kritiky a jednání postav se vyčítá bezmyšlenkovitá poslušnost a víra, že všechno, co je čeká, je v Božích rukou. Život broučků se neobejde bez častých modliteb, přičemž tyto partie byly v padesátých letech cenzurou proškrtány. Přesto ale čtenáři měli své svatojánské hrdiny pevně v srdcích. Broučci patří k nejvydávanějším českým publikacím pro děti a mládež a pouze v češtině se dočkali kolem sta vydání. Ožili také jako loutky pod rukama Jiřího Trnky a Československá televize podle knihy natočila večerníčkový seriál. Vycházeli na zvukových nosičích, nejprve příběh načetl Karel Höger, později promlouvali hlasy předních českých herců a naposledy knížku bravurně načetla Naďa Konvalinková. Byli nastudováni jako rozhlasová hra, stali se motivem k napsání dětské opery a také baletu o dvou dějstvích. Přestože letos uplyne sto třicet let od chvíle, kdy poprvé spatřili světlo světa, nic to neubralo na kouzlu, které kolem sebe spolu se světýlkem z lucerniček šíří.