Po stopách Keltů z doby železné
Po stopách Keltů z doby železné
Železo jako nový materiál, využívaný k výrobě nástrojů, zbraní i ozdob, dalo název dalšímu významnému úseku pravěkých dějin - době železné (750 př. n. l. – 0). V tomto období rozkvétá hospodářství, dálkový obchod a kulturní kontakty s vyspělým antickým světem ve Středomoří. V jeho starší fázi, době halštatské (750 – 460 př. n. l.), žil ve středních Čechách lid kultury bylanské – předchůdce historických Keltů.
Intenzivně tehdy bylo osídleno také území dnešní Prahy 13. Stopy vesnic bylanské kultury byly zachyceny v Třebonicích, kolem východní části Kovářovy ulice ve Stodůlkách, v místech sídliště Lužiny i v Centrálním parku a prostoru bytových domů Nová Kolonie poblíž horního toku Prokopského potoka. Bylanská osada žila také v oblasti jinonického zámečku, další stopy najdeme v Nové Vsi, na Závětinách a na Manoušce v Řeporyjích. Hroby z tohoto období se našly u stodůleckého hřbitova, dále při stavbě sídliště Nové Butovice a nejnověji také na ploše budoucího Západního Města. Tady odkryli archeologové jedno z největších pohřebišť bylanské kultury v Praze – celkem 51 žárových hrobů různých typů, od jednoduchých mělkých jamek se spálenými kostmi a bez milodarů, přes pohřby s urnou až po bohatě vybavené hroby s množstvím keramických nádob a pod kamenným závalem. V těch byli pohřbeni zřejmě významnější členové tehdejší společnosti.
V mladší době železné neboli laténské (460 př. n. l. – 0) naše území osídlili Keltové, první historicky známé etnikum u nás. Od jména jednoho jejich kmene, Bójů, pochází jméno naší země – Boiohaemum/Bohemia. Keltové zdokonalili zemědělskou a řemeslnou výrobu i většinu nástrojů, poprvé použili hrnčířský kruh a vynalezli rotační mlýn na obilí. Od 2. století př. n. l. budovali rozlehlá opevněná města – oppida.
Jedno z nich se rozkládalo i na Závisti u Zbraslavi na dnešním jižním okraji Prahy. Pozůstatky keltských osad byly nalezeny v jižní části Třebonic a u stodůleckého hřbitova. Další sídliště existovala v prostoru mezi ulicemi Kovářova a Oistrachova ve Stodůlkách, v Centrálním parku, v poloze Na Dolnici a také těsně u západních hranic dnešní Prahy 13, v místech jinonického zámečku a jeho okolí. Zatím posledním objevem jsou pozůstatky sídliště ze starší a počátku mladší doby železné, prozkoumané na ploše nového sportoviště v Centrálním parku. Našly se tu zahloubené části obydlí se spodky ohnišť a jamkami po vnitřním zařízení i různé rozbité a ztracené části vybavení tehdejších domácností: zlomky keramických nádob včetně cedníků, hliněné závaží a přesleny, různé nástroje z kosti, skleněné korálky a kamenné brousky. K zařízení sídliště patřily také okrouhlé zásobní jámy na obilí, posléze využívané k ukládání odpadu.
K životu keltských osad patřila také pohřebiště zemřelých. Keltské hroby byly objeveny již na konci 19. století ve Šmídově pískovně v Řeporyjích a v 1. polovině 20. století v Třebonicích a u stodůleckého hřbitova. Na 56 hrobů z velkého keltského pohřebiště ze 4.–3. století př. n. l. prozkoumali archeologové při stavbě metra B poblíž jinonického zámečku. Zemřelí byli uloženi jednotným způsobem v hlubokých obdélných jamách orientovaných většinou ve směru sever–jih, někdy v dřevěných rakvích, v natažené poloze s rukama podél těla a s hlavou k severu. Byli pohřbeni se svými šperky a ozdobami, bojovníci též se zbraněmi a zbrojí. Toto pohřebiště patří svým rozsahem k největším svého druhu v Čechách.