Skautský oddíl ve Vidoulích po 2. světové válce
Skautský oddíl ve Vidoulích po 2. světové válce
V loňském únorovém STOPu zavzpomínali dva pamětníci na začátky skautingu ve Stodůlkách. Po roce si připomeneme práci skautského oddílu ve Vidoulích, který byl zpočátku součástí stodůleckého skautského oddílu. K jeho zakladatelům patřil pan Ladislav Čermák (Johny), který mi poskytl k tomuto článku informace. Většina údajů pochází z kroniky oddílu.
Již v prvních dnech po květnové revoluci roku 1945 se mezi vidoulskými hochy rozkřiklo, že byl ve Stodůlkách obnoven skauting. Vzbudilo to mezi nimi ohromnou senzaci, v krátké době začali vyplňovat přihlášky. Jejich dosud volný a jednotvárný život se měl brzy radikálně změnit. Jádro nově založeného oddílu ve Vidoulích tvořilo těchto jeho šest členů:Miloš Riedl, Vratislav Lípa, Emil Fajtl,Miroslav Makovička, Jaroslav Mach a již zmiňovaný Ladislav Čermák. Oddíl byl řádně zaregistrován na ústředí Junáka pod registračním číslem 332, oddělení Stodůlky, ale později došlo k odloučení od střediska Stodůlky a připojení do Pražské Svojsíkovy oblasti Praha XVII – Košíře. Oddíl měl celkem tři družiny: Bobři, Jeleni a Orli. Vedoucím celého oddílu byl zvolen Vlastimil Kolář, jeho zástupcem Zbyněk Urban. Vedle toho v červenci 1945 vznikl dívčí 96. oddíl Vidoule.
A hned první radostnou událostí se staly pro celý oddíl skautské křtiny konané v polovině července ve stodůleckém kostele sv. Jakuba. Vedoucímu bratrovi Vlastimilu Kolářovi se narodil syn Zbyněk. Chlapeček dostal jméno po svém kmotrovi Zbyňku Urbanovi, kterému se od této doby říkalo „Kmotře“. Byla to první přezdívka v oddíle. V červenci se skauti zúčastnili prvních akcí, např. vzpomínkové slavnosti Mistra Jana Husa ve Stodůlkách, a pořádali svůj první celodenní výlet do Zadní Kopaniny.
Krásné vzpomínky na společně prožité chvíle se vážou ke dni 25. srpna 1945. Celý oddíl se byl podívat na osvětlenou Prahu a velký ohňostroj na Vltavě v rámci slavnosti Bratrství. Druhý den slavnost pokračovala ve Stromovce, kde byl uspořádán průvod junáků a skautek celé pražské oblasti. Koncem srpna podnikli skauti dvoudenní výlet do Kostelce nad Labem. Stanovali na břehu Labe a přes špatné počasí se bavili hrami. Na svátek sv. Václava 28. září se uskutečnil průvod pražského Junáka z Karlova náměstí přes Václavské náměstí, Národní třídu a Karlův most na Pražský hrad.
24. říjen 1945 byl památný den pro 332. oddíl. Skládal nováčkovskou zkoušku a na závěr junácký slib přímo do rukou okrskového vedoucího bratra Šorma. Zúčastnil se ho i 96. dívčí oddíl Stodůlky–Vidoule. Po vykonání těchto slibů převzala družina Bobrů družinovou vlajku. Českoslovenští junáci oslavili velmi důstojně první poválečný 28. říjen. Tehdy se na Letenské pláni účastnilo oslav 25 000 junáků a skautek včetně stodůleckého 332. oddílu a 17. střediska ve Vidoulích. Průvod se dal na pochod z Letné směrem na Pražský hrad, kde skauty pozdravil tehdejší prezident Edvard Beneš. Při oslavách Mezinárodního dne studentstva 17. listopadu v Praze byli junáci požádáni o pořádkovou službu. Oddíl 17. střediska se této služby zúčastnil na Václavském náměstí.
Nejhezčím vánočním dárkem pro skauty ve Vidoulích byla nová klubovna v domě vedoucího bratra Koláře. 22. prosince zde oslavili první svobodné Vánoce a tím uzavřeli svou činnost pro rok 1945, který byl na události velmi bohatý.
Členská základna se na počátku roku 1946 ustálila na počtu zhruba 25 příslušníků sdružených ve skupinách Bobři, Jeleni a Orli. O Velikonocích roku 1946 je ve skautské kronice zaznamenáno odhalení památníku vidoulských občanů, kteří zahynuli během 2. světové války. Památník vybudovali dívky i chlapci obou skautských oddílů. Smuteční slavnosti se zúčastnilo veškeré vidoulské občanstvo, pozůstalí a nejrůznější hosté. Tento památník byl bohužel v 50. letech odstraněn.
Nezapomenutelné zážitky si odnesli členové dívčího i chlapeckého oddílu z letního skautského tábora, který se konal v červenci 1946 v Babickém lese v Březí, asi 5 km od Říčan. Zde vznikla slavná „Tábornická balada“, kterou složily sestřičky Věra Urbanová a Božena Kolářová. Epická básnická skladba zaznamenává veselé i vážné příběhy ze života táborníků a jejich vedoucích. Verše poprvé zazněly při slavnostním táborovém ohni 17. července 1946. Začínají těmito slovy: „Skautské přísloví nám říká: Je věru těžký život táborníka! Tábor zřídit, stany stavět, řekne se vám lehce, avšak potom bolí záda a vstávat se nechce!“ Účastníci skautského letního tábora v Březí si užili hodně legrace a zakusili i napínavá dobrodružství. Například když je přepadli vodní skauti, tábořící nedaleko, a ukořistili jim oddílovou vlajku. Nakonec všechno dobře dopadlo. Obě skupiny skautů se skamarádily, pro březovskou veřejnost uspořádaly dva slavnostní táborové ohně, a dokonce pomohly místním obyvatelům při sklizni obilí.
Na začátku roku 1947 nastaly pro oddíl organizační změny. Obdržel nové registrační číslo, a to 192. oddíl Stodůlky, a byl zařazen do 32. střediska, které tvořily dva oddíly – Vidoule a Hliník. Ve vidoulském oddílu byly přeorganizovány tři družiny: Lišky, Kamzíci a Jestřábi.
V roce 1947 se sice nekonal letní skautský tábor, ale jinak byla činnost vidoulských skautů poměrně bohatá. Ze záznamů pana Ladislava Čermáka vybírám několik akcí: aktivní účast na skautské okresní akademii v Národním domě na Smíchově; uctění památky padlých 5. května ve výroční den květnové revoluce; táborový oheň na vojenském cvičišti za účasti vidoulské veřejnosti 13. září v předvečer 10. výročí úmrtí T. G.Masaryka a držení čestné stráže u vánočního stromu Republiky v Košířích 22. prosince. Důležitou událostí v životě vidoulských skautů bylo zřízení nové klubovny ve vidoulské cihelně v září 1947. Kromě oddílových schůzí se v ní konala i vánoční besídka. Zúčastnila se jí i nová družina Vlčat, kterou vedl bratr Emil Fajtl (Robin). Nezapomínalo se ani na tradiční soutěže tělesné zdatnosti. Na svátek sv. Václava byly uspořádány mezidružinové závody ve vojenském cvičišti, kde zvítězila družina Lišek. 12. října se konaly na Štiříně okrskové závody junácké zdatnosti, kde šestičlenná hlídka 192. oddělení získala 8. místo s počtem 100 bodů. Závodilo se v těchto disciplínách: signalizování, stavění stanů, prostná, rozdělávání ohně, vaření a sborový zpěv. Pan Ladislav Čermák zaznamenal do své kroniky, že roky 1948 a 1949 byly roky naděje i zklamání. V únoru 1948 se ve státě dostala k moci KSČ a tato mimořádná vnitropolitická změna se dotkla i samotného vedení Československého Junáka. Snad symbolicky v tomto měsíci ztratili vidoulští skauti klubovnu z důvodu znovuzahájení výroby cihel. V říjnu získali novou dřevěnou klubovnu z Podbaby, když ji tam za vydatné pomoci svých otců rozebrali a ve Vidoulích zase postavili. O této nové klubovně byla zveřejněna fotoreportáž v měsíčníku Svazu české mládeže Vteřiny světa.
V průběhu roku 1948 činnost vidoulských skautů navzdory společenským změnám nadále pokračovala: 5. března proběhly poslední oslavy narozenin T. G.Masaryka organizované junáckým střediskem Stodůlky; 192. oddíl na ně vyslal pětičlennou delegaci. 14. března se uskutečnil celooddílový výlet do zoo v Tróji. 21. března se konala třetí a zároveň poslední skautská besídka ve Vidoulích v restauraci U Petrů. 9. května byl v Hájích uspořádán střediskový táborák a na svatodušní svátky 15. – 17. května tradiční výlet do Březí. V měsíci květnu přestoupil 192. oddíl Stodůlky–Vidoule ze Svojsíkovy pražské oblasti do oblasti Praha–venkov, střediska Stodůlky. Vedoucím oddílu se stal bratr Robin (E. Fajtl). K posledním skautským akcím patřily oslavy tříletého výročí vzniku 332./192. chlapeckého oddílu a 96. dívčího oddílu Stodůlky. Oslavy se konaly ve dnech 5.-7. června 1948 a byly spojeny se slavnostním táborovým ohněm, s vydáním prvního oddílového čísla časopisu Pochodeň a s vyvrcholením tzv. Svojsíkova závodu.
25. 7. – 15. 8. se oba skautské vidoulské oddíly účastnily společně s oddíly stodůleckými a řeporyjskými letního tábora u Padrťských rybníků. Tiché, zádumčivé lesy ožily na tři týdny veselými hlasy junáků a skautek. Prožívali zde nezapomenutelné chvíle, na které vzpomínali celý život. Některé akce připravili skautští vedoucí, jiné byly dílem náhody, jak je patrné z táborové kroniky. U zápisu z úterý 27. 7. 1948 pan Čermák uvádí: „Polední klid po obědě byl přerušen divnou událostí. Kolem našeho tábora se po louce hnala splašená kráva a za ní nějaký chlapec z vesnice, který se snažil marně ji dohonit. Kráva se najednou otočila a začala se znenadání řítit naň. Tu se ozvalo v Robinovi (E. Faitl) toreadorské umění a vyběhl za nešťastnou krávou. Ta když viděla za sebou běžet dva čerstvé toreadory, volila jinou taktiku a bočným úhybem zmizela v ostružiní. Ale naši dva hrdinové nedbali ostrých trnů a za 20 min. vytáhli upocenou kravičku z obětí ostružin. A nyní nastala vítězná cesta kolem tábora k vozu, kde byla neposlušná kráva předána nešťastnému majiteli. Dobro se splácí zlem a tak se octli večer slavní toreadoři u raportu pro šlapání trávy. Málem je za jejich dobrý skutek stihly klencáky!!“ (Pro vysvětlení: jedná se o kliky na bradlech.) 8. srpna 1948 pan Karel Tomášek z Vidoulí natočil u Padrťských rybníků amatérský film o jednom táborovém dni od budíčku po večerku. Autor skautské kroniky pan Ladislav Čermák film uchovává ve svém archívu.
Přelom roku 1948-1949 je pro skauty kritický. Pomalu a jistě ustávala činnost 192. oddílu. Byla stále více pod kontrolou místní KSČ, jejíž členové často chodili dohlížet na schůzky vidoulských skautů. V červnu 1949 byl Československý Junák nadobro zrušen a zakázán, jeho členové pronásledováni a perzekvováni. Během dvou týdnů zanikl i skautský oddíl ve Vidoulích. Zůstaly na něj jen pěkné vzpomínky.