Stalo se v březnu: Bohumil Hrabal by oslavil 100 let
Narodil se 28. března. Svou první knihu vydal v osmačtyřiceti letech. Do roku 2004, kdy vyšla souborná bibliografie, vyšlo jeho 77 knih ve 27 jazycích 33 zemí. Je nejpřekládanějším českým autorem 20. století. Podle jeho literárních předloh bylo natočeno 13 filmů, Ostře sledované vlaky získaly Oskara. V roce 1994 a 1995 byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Vlastní jeho stylu je tzv. „pábení“ (původně výraz Vrchlického pro kouřením ochrnutá mluvidla), tedy velmi dlouhá věta s řadou významových odboček a s tečkou někdy až na konci knihy. Nechme ale glosovat Bohumila Hrabala: „Pábitel je člověk, který je navštíven inspirací a říká věty, o kterých rozumní lidé říkají, že jsou nerozumné, dělá věci, které slušní lidé nedělají, pábení je tedy usilování o zakázané.“ „Do blankytně modrounkého celofánu humoru lze zabalit ztrápené a krvavé součástky denních starostí.“ „Život je věrnost třeskutým krásám, někdy i za cenu vlastního života.“ Koncem minulého roku chtěla nymburská radnice a vedení gymnázia, které Bohumil Hrabal před lety navštěvoval, pojmenovat školu k jeho nadcházejícímu stému výročí jeho jménem. Devadesát procent studentů nymburského gymnázia odmítlo, aby jejich škola nesla jméno po svém nejslavnějším absolventu. Důvod? Nikdo z nich ho prý nezná. Hrabalovsky tragikomická perlička na dně. „Já žádnou pamětní desku nechci, ale když, tak jen ve výšce, kam čůrají psi.“